Cizí oběd

Už úvodná scéna a teda prvý pohľad na film vám sľubuje, že to nie je len ďalší tradičný bollywoodsky film, ktorých telenovelové spracovanie nie vždy každému sadne. V časoch, keď okamžité zasielanie správ, e-mailov a rôzne sociálne médiá uľahčili a zjednodušili komunikáciu, sa režisér Ritesh Batra spolieha na písané poznámky zastrčené v obedových krabičkách, aby priniesol prostredníctvom tohto filmu očarujúci a staromódny milostný príbeh. Osviežujúco vyzrelý a podnikavý námet je na svetovej úrovni. Krása celého filmu spočíva v jeho jemnosti, či už to je príbeh, herci, postavy ich mimika (keď sa ich pery chvejú od vzrušenia, dlhé a hlboké hľadanie očí, polovičné úsmevy plné pochybností - keď Ila si prvýkrát myslí, že jej manžel má mimomanželský vzťah). Veľmi zriedka narazíte na film, ktorý si ide svoje pohodlným tempom, nepokúša sa ani zbytočne naháňať, ani stagnovať. Krásu tohto filmu možno pochopia a ocenia špeciálne tí, ktorí sú šťastní alebo spokojní bez toho, aby hľadali niečo extra vo svojom každodennom živote a tešia sa z maličkostí. Neproklamuje mimoriadne úspechy jednotlivcov, či osudové rozhodnutia. To čo nám prináša je prívetivý príbeh o veľmi jednoduchom ľudskom správaní, pokiaľ ide o zamilovanie a lásku. Koniec vás môže alebo nemusí sklamať. Je to veľmi subjektívne, najmä z pohľadu, či sa naň pozeráte ako optimista alebo pesimista. 85%. (01.09.2018)

Láska ide jednoznačne cez žalúdok. Veď ak by manželka niekomu každý deň varila na obed ako hlavné jedlo karfiol, tiež si nájde milenku. To je jasné.Aj keď to v skutočnosti nerobila, hoci vlastne nenapravením chyby, o ktorej vedela, áno. Ak by tu bola ponuka na presťahovanie sa do Bhutánu, neváham. Tak na pol roka. Svieži film o zle doručenom jedle. Nezapríčiní žalúdočné problémy, ani prekérne dohadovanie, ale minimálne zárodok jedného nezvyčajného priateľstva.... a možno aj lásky. Nechýbajú úvahy o nie vždy pozitívne sa meniacom svete, svete, kde sa čoraz viac pozerá do obrazoviek mobilov, ako na okolitý svet, sveta, kde sa vytrácajú staré zvyky, kde mizne priestor v preplnených metropolách, kde sa prestávajú písať listy rukou. Svete, kde ak sa niečo z rýchlosti sveta zrazu nalomí a začne plynúť príjemne pomalý dialóg, zrazu všetko to zbesilé hmýrenie ľudského stáda, natlačené v megapolisoch začne trošičku dostávať aj nejaký zmysel. (24.08.2020)

The Lunchbox se opirá o reálnost a etnografickou vizuální hodnotu. Emoce společně s mimikou postav jsou vyjádřeny čistě, věrohodně a s vtipnou lehkostí. Je to jasný prototyp nebollywoodského filmu, i přesto, že se na něj v průběhu bezprostředního a jednoduchého děje, několikrát odkazuje a tolerantně ho ospravedlňuje, jako nedílnou součást indické kultury. Debut zvládnutý s nadhledem, bez kýče, bez barevných filtrů a umělosti, která by diváka citově škrtila. Potencionální návštěva kina proto nebude přešlapem, nýbrž skvěle chutnajícím výletem pod pokličku indické altruistické společnosti a místních obrysů každodennosti.... (29.01.2014)

Milá indickoevropská koprodukce, která zas a jednou západnímu divákovi přibližuje život v ryze indické společnosti přesně tak, jaký nejen v Bombaji je se všemi svými neduhy i pozitivy. Romantické drama, které disponuje velmi silně prokreslenými charaktery ústřední dvojky, jejíž propojený příběh končí přesně tak, jako to v obyčejném životě zkrátka chodí. A to na celém filmu cením zdaleka nejvíc. [viděno na MUBI 8.10.2023] (10.10.2023)

Tento příjemný a citlivý snímek těží z hereckého mistrovství Irrfana Khana, kterému stejně výborně sekundují ostatní herci. Příběh není vskutku složitý, ale velmi precizně zpracovaný tak, že než jsem se nadál, byl konec bez náznaku nudy. Námět sám mnoho velkých akcí, emocí, dějových zvratů a barev projevu nesliboval, a proto jsem ani žádný zázrak nečekal. Zde však bylo zcela jasně dokázáno, že k dobrému výsledku nepotřebujeme nic složitého a nákladného, jen lidi, kteří svoji práci umí. Celé vypravování se nese v ne moc radostném duchu. Je to prostoupeno smutkem, odloučením, samotou... Závěr však dává hlavním hrdinům velkou naději na lepší život a vymanění se ze stereotypu, kterou vede touha po obyčejném lidském štěstí. Bohatá spolupráce zemí tří kontinentů dozajista přispěla k tomu, že bylo možno vidět tento film i v České televizi. Jinak se mohou indické filmy (natož čistě indické, kde navíc nehraje nikdo z Evropy, či USA) vysílané v naší zemi televizními stanicemi počítat na prstech jedné ruky. Možná by mohli pozornější diváci napočítat i něco navíc, ale i tak je to zoufale málo. Je to velká škoda, což mi dozajista mnoho diváků a fanoušků potvrdí. Třeba časem, až dojdou turecké telenovely... Po zásluze odměňuji velmi dobrou filmařinu a herectví čtyřmi hvězdami. (27.08.2018)