Cizí oběd

V Bombaji již nějaký ten pátek funguje neuvěřitelný systém doručování obědů do práce (ať už od manželek nebo restaurací) a tento systém je až neuvěřitelně účinný a podle vědců z Harvardu dojde pouze jeden z milionu obědů na špatnou adresu. Toto ovšem zažívají hrdinové filmu Cizí oběd. Stárnoucí úředník a mladá manželka, která není spokojená ve svém manželství. Opravdu krásná a zajímavá romantika, kterou ozvláštňuje především námět a samozřejmě specifika oblasti. Cizí oběd rozhodně bavil. Mohu jedině doporučit. (03.12.2015)

Nápaditý motív obedára ako komunikačného kanálu medzi náhodnými ľuďmi a závan atmosféry z Bombaja . Inokultúrne filmy zaujímajú všeobecne už iba z princípu, pretože zväčša vypovedajú o cudzej mentalite. Pokiaľ režisér dokáže skĺbiť námet a kultúru, má automaticky vyhraté a o počine sa komunikuje - v tomto prípade spočiatku nebolo takmer nič v neporiadku, idea sa však veľmi rýchlo začala strácať pod nánosom zbytočného slova a moralizátorských bočných ciest. (30.03.2015)

Láska ide jednoznačne cez žalúdok. Veď ak by manželka niekomu každý deň varila na obed ako hlavné jedlo karfiol, tiež si nájde milenku. To je jasné.Aj keď to v skutočnosti nerobila, hoci vlastne nenapravením chyby, o ktorej vedela, áno. Ak by tu bola ponuka na presťahovanie sa do Bhutánu, neváham. Tak na pol roka. Svieži film o zle doručenom jedle. Nezapríčiní žalúdočné problémy, ani prekérne dohadovanie, ale minimálne zárodok jedného nezvyčajného priateľstva.... a možno aj lásky. Nechýbajú úvahy o nie vždy pozitívne sa meniacom svete, svete, kde sa čoraz viac pozerá do obrazoviek mobilov, ako na okolitý svet, sveta, kde sa vytrácajú staré zvyky, kde mizne priestor v preplnených metropolách, kde sa prestávajú písať listy rukou. Svete, kde ak sa niečo z rýchlosti sveta zrazu nalomí a začne plynúť príjemne pomalý dialóg, zrazu všetko to zbesilé hmýrenie ľudského stáda, natlačené v megapolisoch začne trošičku dostávať aj nejaký zmysel. (24.08.2020)

(Láska) prochází žaludkem, (film) sází na přímočarost... Indická kinematografie – respektive její hindská část – má u nás těžce narušitelnou pověst. Bollywood působí na city, vypomáhá si množstvím přeexponovaných muzikálových čísel a váže se na tradiční prvky kultury daného regionu. Právě poslední bod nejvíce brání cizokrajnému seznámení s Indy. Lehká komedie Cizí oběd domnělý handicap nečekaně sebejistě ruší. Snímku v tomto ohledu nesmírně pomohl režisérův studijní pobyt v Americe. Cizí oběd připomíná (klasickou) hollywoodsku produkci čitelným vyprávěním i umírněným stylem. Režisér neztrácí čas s marnivými pasážemi atrakčního rázu – každý dialog, každá postava i gesto mají své místo. Umírněný humor přitom nenarušuje vážnější podtext filmu, v němž se obratně ukrývá společenská kritika. Navzdory optimistickému ladění snímek nezobrazuje idealizovanou Indii, nýbrž prvky každodenního života, o něž málokdo stojí (ruch, špína, hierarchický systém). I samotná zápletka prochází mnoha zvraty, pro něž by v běžném hollywoodském filmu pravděpodobně nebylo místo. Domnívám se, že sloučení závažného a odlehčeného napříč kulturními tradicemi je hodné následování. Snímek totiž „neopustil“ svou zem, pouze naznačil určitou propustnost dvou samostně se rozvíjejících kulturních tradic. A věřím, že ku prospěchu věci. P. S. – jídlo je zde skutečně nádherné, opět univerzálnější, než by se mohlo zdát... (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Irrfan Khan je mým oblíbeným indickým hercem a třeba na "Inferno" jsem se víc těšil kvůli němu než Hanksovi. Ve filmu "Cizí oběd" mohl prezentovat svoje mistrovství. Ale film není jen o něm, je o skvělých postavách, krásné platonické romanci a pojetí, které je skoro ve stylu absurdního divadla. Za mě nádhera! (29.10.2016)