Cizí oběd

Príjemná romantika, ktorá sa vyvíja skoro po celý čas predvídateľným smerom. Podstatné však je, že skoro. Výsledok: Už nikdy sa nebudem sťažovať na preplnené bratislavské autobusy a naše vnútromestské vzdialenosti. Zoznamovanie na Slovensku je oproti Indii med lízať. Pre Saajana je nádej na vzťah takmer stratená, povedzme že šanca je rovnaká, ako pri mýlke s doručovaním. Využije ju? Bude Cudzí obed tuctovou romantikou? 70% (07.08.2015)

První indický film, který jsem viděl, takže nemám s čím porovnávat. Krásná byla především první polovina filmu, později už se vše opakovalo (pošta skrze krabičky s obědy) a konec mě mírně zklamal. Každopádně jsem viděl miniaturní část indického života v myslím celkem skutečném světle a systém poslíčků mě nesmírně zaujal. (31.01.2014)

Na mě to působí falešně, jakoby to bylo jen sestaveno podle klasických žánrových klišé a pak začleněno do exotického indického systému doručování obědů, čímž to má úspěch na světových festivalech jistý. Mělo to sice kouzelné momenty, ale zase jich nebylo tolik, aby to vystačilo na hodinu a tři čtvrtě. Feel good movie po indicku, proč ne? Jen bych si ho dal trochu kořenější. (30.12.2015)

The Lunchbox se opirá o reálnost a etnografickou vizuální hodnotu. Emoce společně s mimikou postav jsou vyjádřeny čistě, věrohodně a s vtipnou lehkostí. Je to jasný prototyp nebollywoodského filmu, i přesto, že se na něj v průběhu bezprostředního a jednoduchého děje, několikrát odkazuje a tolerantně ho ospravedlňuje, jako nedílnou součást indické kultury. Debut zvládnutý s nadhledem, bez kýče, bez barevných filtrů a umělosti, která by diváka citově škrtila. Potencionální návštěva kina proto nebude přešlapem, nýbrž skvěle chutnajícím výletem pod pokličku indické altruistické společnosti a místních obrysů každodennosti.... (29.01.2014)

Ani vědci z Harvardu zatím (naštěstí) nedokáží vypočítat všechny cesty, kterými se život ubírá. Konečně bez prosluněných tanců a trapných písní. Konečně s civilním citem o tom, jak i v přelidněné zemi dokáže člověka potrápit samota. Tichá a přitom tak laskavá a upřímná romantika. Příběh, jehož vývoj si užívate tak, jako když postupně otevíráte jednotlivé "kastrůlky" a čekáte, jakou dobrotu v tom dalším naleznete. A navíc je jen na vás, zda si dáte sladký, nebo kyselý zákusek. Já volím ten sladký, jelikož si to tahle "cizí" restaurace zaslouží... (07.02.2014)