Žena v kleci

Oddělení Q je z mála knih, na které jsem si poslední dobou schopen udělat čas. Mé nároky na obsazení osob jsou vysoké. Morck je moc mladý a málo líný a zpruzený (resp. on ve filmu není zpruzený, on je drobet loser), situace kolem vzniku oddělení docela jiná, než v knize. Nicméně, dejme tomu. K ostatnímu nemám mnoho výhrad: film je relativně krátký na tak tlustou knihu, seškrtání bylo docela citlivé. Klasická severská škola krimi. (05.04.2016)

Žena v kleci je velice poutavá a napìnavá detektivka. Pouze, ale v knižnì podobě, té se totiž filmový tvůrci drželi dost okrajově. Např.bližšì rozvedenì pobytu v,,kleci,, a navozenì pocitu uvězněnosti i pro divàka, některé podstatné okamžiky děje přelétnuté z rychlìku, což ději filmu pravda zase tolik neubližuje, ale na druhou stranu čtenáře, který si to dal, jako já před shlédnutìm pořádně zklame. Chybì zde zkrátka ta severská temná stránka + momenty překvapenì, nejen na závěr. (01.03.2014)

Temný krimi thriller, jak má být. V mých očích bez známé herecké sestavy. Oba hlavní herci mají dobré charizma a o to snadněji si diváka získají. Dobrá zápletka, příběh zajímavý a od prvních minut skvělý děj. Trochu styl seriálu odložené případy a o důvod víc k úsměvu, jelikož je to jeden z mála seriálu, na který se v TV podívám rád. I když na druhou stranu je tady atmosféra daleko lepší. Přesto se nezbavím pocitu, že si Merete mohl divák víc získat, aby pociťoval nějaké emoce či větší napětí. Bohužel taková malá vada na kráse, ale i tak spokojenost .. 8/10 = 82% (04.02.2016)

Detektiv Nesbøva (čtěte zasmušilého) typu a jedna v podstatě triviální krimi zápletka, jenž flashbacky a žánrovými klišé zbytečně ztrácí na intenzitě. Taková lepší televizní inscenace, která neurazí, nenadchne a spolehlivě oddálí návštěvu dentisty.. Existuje vůbec nějaký skandinávský vyšetřovatel, co by si do inzerátu mohl napsat: usměvavý abstinent, nekuřák, bez traumat..? Může za to počasí? Dlouhé noci? Chuť několikanásobné destilace? Nebo snad Raymond Chandler? (21.03.2014)

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)