Když vane vítr

Príbeh o dvoch dedinských vidlákoch, ktorí si doma stavajú bunker z matracov proti výbuchu atómovej bomby. Je až neuveriteľné že sa film dokázal natiahnuť do 80 minút len pri dvoch postavách v jednom rodinnom dome. Samozrejme, všetko je to tu smerované proti Rusku, dokonca je prirovnávané často k nacistickému Nemecku, ktoré si staroch často pri svojej senilite zmýli. Film bez vysvetlenia, čo sa vlastne stalo, čo nasledovalo a čo sa stalo s dvojicou v závere filmu. Nápad veľmi dobrý, ale potenciál nevyužitý. Pochválim prechody medzi kreslenou animáciou a reálnymi zábermi zničeného interiéru domu. (11.10.2022)

"When the Wind Blows" můžeme popsat jako "Hrob světlušek" s důchodci a britským naturelem, ale byť to může dát určitou vágní představu, co od snímku čekat, zdaleka to nepopíše jeho hlavní kvality. Jádro filmu představuje jeho premisa převzatá z předlohy Raymonda Briggse. Ta pojímá téma atomové války a nukleárního holocaustu optikou obyčejného párečku důchodců žijících na venkově, jejichž vztah se za léta společného soužití ustálil do podoby drobných rituálů a přijatých rolí. Od nich se pak odvíjí jejich bezprostřední přístup k hrozbě, která je tak devastující, že ji postavy ani nedokážou pojmout v celé její závažnosti. Co do konceptu vlastně můžeme "When the Wind Blows" označit jako protiválečnou travestii, kde je tradiční obraz atomové války rozkládán obyčejností a lidovostí ústředního páru staromilských důchodců, kteří novou válku neustále naivně poměřují s tou, kterou přežili a z níž se v souladu s dominantní ideologií otřepali. Nicméně postupem času se lehkovážností začnou pronikat hořké až depresivní tóny, když z prvních náznaků začne být jasné, jakým směrem se bude osud stařečků ubírat. Při tom ale film nikdy nehraje prvoplánově na city, ale opět svou působivost staví na kontrastech a diváckém uvědomování si důsledků věcí, kterým postavy nerozumí, případně které si nechtějí připustit. (20.04.2014)

Animovaný film, skôr taká satirická verzia britského filmu Vlákna, o jednoduchosti postaršieho páru na prahu senility - akurát že oni seba naivne zaradujú ešte do stredného veku. Pád atómovej bomby riešia po svojom, naivne a len na základe vládnej priíručky, ktorá však neodpovedá na všetky okolnosti, ktoré atómovku sprevádzajú. Animácia je veľmi jednoduchá a musím priznať, že sa mi ani nepáčila. Starecká zábudlivosť a naivita (nespomínam ju toľko veľakrát nadarmo) dodáva filmu kúsok humoru (spomínanie si na staré "zlaté" časy počas 2. sv.v, neustále mýlenie si Rusov s Nemcami). Ale celý čas som očakával, že ich naivita už raz konečné narazí na tvrdú realitu a bol som zvedavý, ako sa s ňou vysporiadajú. Bohužiaľ ona neprišla, a tak aj kvôli tomu, aj kvoli animácii, musím íst s hodnotením nižšie. Každopádne je to zaujímavý námet. Hodnotenie: 65% (21.02.2014)

Příprava a přežívání atomového konfliktu po (staro)anglicku. Jestliže se Vlákna zaměřila na dopad nukleární katastrofy na celou Británii (popřípadě Zemi a lidstvo), WtWB se snaží s lehkou nadsázkou zobrazit to samé v mnohem menším měřítku - zde je použito příkladu stárnoucího páru žijícího kdesi na anglickém venkově. V první polovině se odráží lpění na tradicích, britská "suchost" a cyničnost. V té druhé (po výbuchu bomby) však rapidně přituhne a i když celkový efekt na diváka nelze srovnávat s ultradepresivními Vlákny, depresivní pocity a mrazení v zádech se alespoň v mém případě v hojné míře dostavily. 8/10 (04.05.2012)

Opět jeden z těch polozapomenutých filmů, které si to vskutku nezaslouží. Už jenom kvůli tématu, které, ač dnes ne tolik viditelné, je stále přítomno. - Postarší manželé se poklidným způsobem připravují na možnost jaderného útoku. Manželce se příliš nezamlouvají zásahy do její domácnosti, ale její muž metodicky postupuje podle vládní příručky. Žádná příručka vás ale nepřipraví na to, co je za její poslední stranou. V takovém případě je totiž lepší číst Blbli. (11.02.2008)