V hlavě

Pixar si to u mě náležitě vyžehlil. Žádný sequel, hravý originál. Atraktivní pro všechny generace, milé, inteligentní, ambiciózní, svižné, nápadité. Dostat se do hlavy mladého děvčete, setkat se s Depkou, Radostí nebo Hněvem, chodit zákoutími lidské paměti – vlastně to je odvaha. Premisa je nesmírně lákavá i laskavá, pak jsou lepší i horší místa, zadrhneme se, ale solidním tempem to dotáhneme až do finále a pořád nám ten úsměv na tváři tak nějak zůstane. Americký Křeček v noční košili. Závěrečné titulky moc fajn, bonus v podobě Riley's First Date je senzační. (16.01.2016)

Hodně zábavná ujetina, byť sonda do holčičího mozku tomu zpočátku vůbec nenaznačovala a pro muže by tento titul spadal spíše do kategorie: horror movie. Ale ne, nakonec to byla prča a díky Hněvu i dost zábavná. "Juu, mám přístup k celé databázi sprostejch slov." Na závěr dokonce i poměrně moudré poučení, že do života patří i smutek, a to nejen v negativním slova smyslu. (08.11.2016)

Exkurze do lidského mozku, to je hodně zajímavý nápad. Dát tvar a vzhled jednotlivým lidským emocím, to beru. Uvařit z tohoto nápadu celovečení animák, proč ne. Ono to i dost dobře funguje. Ale i přes všechny mé pozitivní dojmy se nemohu ubránit pocitu, že potenciál námětu byl promrhán, respektive nebyl vyčerpán plně. Tolik možností tvůrci měli, a oni nás skoro celou dobu nechají koukat, co se děje v hlavě jedné malé holky. Světlou výjimku představovala akorát krátká odbočka do hlavy rodičů dívenky, a potom závěrečné titulky. A právě závěrečné titulky ukázaly, jak úžasný potenciál tvůrci měli a jak zůstal nevyužitý. Kdyby si tvůrci vzali několik různých postav, film vystavěli spíše jako povídkový a do každé hlavy bychom nakoukli na pár minut, nebylo by co řešit. Ale takhle jsme byli nuceni sledovat Radost se Smutkem, kterak putují jedním mozkem zpátky na velitelský můstek, a to byla občas nuda. Ano, originální nuda, ale pořád jen nuda. A i proto nakonec uděluji tomuto velmi originálnímu a místy i vtipnému animáku jen čtyři hvězdy. (15.01.2017)

Božská pohádka s hromadou vtipu, postavená na výborném nápadu a skvělých postavičkách. A tak se celé kino smálo, dětem se tajil dech, sem tam některé dítko zašeptalo, že se bojí, při smutné scéně se sloníkem bylo až nápadné ticho, a nakonec se zase všichni společně řezali smíchy. Já měla dokonce pocit, jako by mi konečně někdo vysvětlil chování mě i všech lidí kolem a při sledování u mě z emocí jasně vedla žlutá radost. A možná mě tam v hlavě zmanipulovali, ale myslím, že tohle byl jeden z nejlepších animáků, co jsem kdy viděla. Takže všichni popadněte děti a utíkejte si vyčistit hlavu do kina. A pokud děti nemáte, nějaké si půjčte. A pokud vám je nesvěří, jděte sami, protože tohle za to stojí. 5* (25.07.2015)

Možná se Pixar nevrátil úplně, ale tento film konečně působí jako něco, co by do období jeho největší slávy mohlo v klidu zapadnout. Originální, svěží nápad se prostě počítá, škoda jen, že co se příběhové stránky týče, zůstává studio stále zaseknuté na stokrát ohraných rodinných hodnotách a nedokáže kolem toho dokonce tentokrát ani vytvořit zajímavější příběh. Stále ale pochybuji, že by se tento rok objevil animovaný film, který by mě více potěšil, znovu na chvíli vrátil do dětských let a přesto měl obrovskou emocionální sílu a osobnost. Chytře a zábavně napsané dialogy, roztomilé, sympatické postavičky a hromadu výborných nápadů, jak tvořit humor, drama nebo i čistě akci. Taková sekvence snů, scéna při večeři nebo zapomnění (měl jsem u toho pocit skoro stejný jako u jedné scény TDKR! S jistým nadsazením, samozřejmě) jsou jasným důkazem, že možná ještě od milé žárovky dostaneme mnoho krásných chvil. Jen pro příště třeba ještě trochu zapracovat nejen na nápaditosti a emocích (doslova :), ale i na tom ději, který to jaksi celé slepuje. 8,5/10 (25.10.2015)