Pojedeme k moři

A pak, že to u nás nejde. Stačí mít přitom super nápad a talent, a jde to i bez nějakých velkých prachů. A obojího má Mádl evidentně na rozdávání. Skvěle vystavěný příběh, který se ze zprvu zdánlivé rodinné komedie změní v téměř reálnou jízdu, jež mě díky své autenticitě poslala emociálně mnohem více do kolen než všechny ty umělé Lidice Habermanovy mlýny. Sympatičtější dětskou dvojku už jsem navíc v tuzemském rybníčku dlouho neviděl. Jirka se nezdá. (13.12.2014)

Asi nebudem sám, kto si myslí, že toto sme od Mádla nečakali. Fakt milé prekvapenie, nečakane vyzrelý prístup a réžia, mladučký hlavní predstavitelia podali výkony, ktorými nastavili laťku poriadne vysoko a dospelým, profesionálnym hercom sú vyrovnanými partnermi. Na ich výkonoch stojí celý film a veľmi ľahko to mohlo skončiť prúserom. Chlapci to však obdivuhodne ustáli, scenár i pointa sú výborné a celkovo som mal z filmu príjemný pocit, čo sa cení najviac. Ten pocit sa z tunajších českých a slovenských filmov prevalí na diváka tak 2-3 krát do roka. Mádl zdá sa dozrel a už ho budem musieť brať vážne. 80%. (08.03.2015)

Někdy stačí málo. Podívat se na svět dětskýma očima v ich-formě, mít po ruce kameru v zrcadlovce a potloukat se po Českých Budějovicích. Tam by ostatně chtěl žít každý. Jiří Mádl to štěstí měl a natočil ve svém rodném městě odzbrojující, bystrý debut s přebytkem dobrých nápadů a zmrzliny. Školní, rodinné, ale i fotbalové prostředí vystřihl na jedničku, nemluvě o tom, že tak parádní dětské herce jsem neviděla od dob Tomáše Holého. Možná je to tím, že jsme s Mádlem vrstevníci, možná tím, že mu chybí rádobyartové manýry z FAMU, ale naopak je vidět poctivé řemeslo a hravost někoho, kdo sní o tom, že se stane velkým filmařem a dobude Hollywood. A proč vlastně ne? To See the Sun(dance) ! 75% (23.03.2014)

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)

Jak říkávala moje babička, na dětech člověk vidí nejlíp, jak ten život utíká. Například takový Jiří Mádl, vrstevník mé dcery. Ještě nedávno to byl rozjívený kluk, řádící na snowboardu či raftu, samé pubertální skopičiny a nesmělé pokusy o balení holek. A dnes už točí dospělé filmy. A jaké! Po tomhle "výletu k moři" je Mádl u mne pan scenárista a pan režisér. Na mé staré, cynické tváři vykouzlil dětsky dychtivý úsměv, pobavil mě, dojmul a posléze i donutil nenávidět. Dostal mě hluboko do svého příběhu, vyvolal silné emoce a přinutil mě k zamyšlení. Děkuji. (10.04.2014)