Ex Machina

Kdyby Alex Garland věnoval tolik úsilí propracování psychologické i symbolické stránky, kolik ho věnoval designu prostředí a předstírání duchalpnosti, šlo by jistě o velmi komplexní film. Takhle se bohužel jedná o něco, co si pracovně nazývám hipster sci-fi - film soustředěný na to, aby dobře vypadal a budil výrazný první dojem. Jakmile vezmete jeho hru vážně a pustíte se s ním do diskuse, zjistíte, že mele polopatické a hezky formulované fáze, přičemž se tváří objevně. Jasně, před Pollockem zní každý rozhovor hned trochu inteligentněji a ženská krása v sousedství Klimta zraňuje ještě víc, ale Ex Machině jde mnohem líp tančit disco, sekat skvělé macho pózy Oscara Isaaca a předkládat vražedně křehký sex appeal Alicie Vikander (až se bude vyrávět sériově, ožením se s ní) než ohromovat trochu srandovními taktilními detaily a manýristickými protisvětly, která nám důležitě sdělují, že Ex Machina není jenom zábavná historka. Ale ona ve skutečnosti opravdu ničím víc není. Joseph Kosinski goes indie, for better or worse. [70%] (29.04.2015)

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Ex Machina není film pro každého. Se žánrem se pojí obvykle očekávání velké podívané s akčními prvky, kdežto tenhle snímek je komorní konverzačka, emocemi nabitý vztahový trojúhelník, rafinovaná hra na kočku a myš. Spielbergova A.I. Umělá inteligence je dojemná, 2001: Vesmírná odysea monumentální, Já, robot akční, Ona melancholická, Ex Machina je především chytrá. Pravda, rozuzlení originalitou a chytrostí dvakrát neoplývá, ale co si budeme namlouvat - kdyby bylo, nejspíš by snímek přestal komunikovat s podstatnou částí svých diváků. Film by neměl být chytřejší než jeho divák, jinak si říká o komerční neúspěch. Ex Machina sice není tak drahý a výpravný film jako bývají americké sci-fi, pro chudší evropskou produkci ale určitě představoval i tak velké sousto. Zatímco sentiment oceňovaného snímku Ona mě dokonale minul, s Ex Machinou jsme si kápli do noty. Jde správným směrem, klade si přesně ty otázky, které pokládám za důležité i já, a po emoční stránce funguje na jedničku. Hrát si na stvořitele se nevyplácí a Ex Machina důrazně varuje, že umělá inteligence není jen výzva s obrovskými možnostmi, ale také (a možná především) etický problém a velké riziko. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2015)

Kdo s čím zachází, s tím také schází, o čemž psali už Karel a Josef Čapkovi ve své hře R.U.R. Robotka se nápadně podobá Stroji z roku 2013, ale to je fuk. Tady jde o test, zda je umělá inteligence přijatelná, tedy obstojí, či nikoliv. V chladném a neosobním prostředí moderní laboratoře se postupně tříbí vztahy mezi hlavními aktéry. Komu lze věřit? Kdo klame? Není to všechno jedna veliká lež? Akorát se při posledním výpadku měly otevřít všechny zámky, nebo mi něco uniklo? Výborná hudba a navrch k tomu - novoromantičtí OMD s Enola Gay, eteričtí Cuts s Bunsen Burner a šlapací Savages s Husbands. (30.04.2017)

Příjemné. U snímků, které tematizují cestování časem, umělou inteligenci a podobné ze své podstaty (stále ještě) konstruktivistické náměty, jsem se naučil nebýt příliš přísný. Ex Machina v tomto ohledu naráží na limity tvůrčí představivosti. Pro mě dostatečně neuvažují nad tím, zda by inteligentní mysl, v tomto případě vzniknuvší ze sumy na internetu obsaženého a hlavně vyhledávaného obsahu, mohla vůbec ještě být lidskou. Bavilo by mě, kdyby tuto rovinu snímek více problematizoval. Kdyby skrze myšlení o umělé inteligenci dekonstruoval rámce lidského jednání na tak základní úrovni, jako je každodenní jednání, samotná forma komunikace, genderové a společenské role, způsoby myšlení nebo třeba podstata tužeb a přání. Proč by například umělá inteligence měla být schopna komunikovat na úrovni srozumitelné člověku? Z čeho plyne genderová příslušnost bezpohlavního stroje? A proč by měl takový stroj toužit >spoiler: opustit vězení výzkumné laboratoře?< Podobné věci byly v lepším případě jen naznačeny a to takovým tím neférovým způsobem, kdy významně povytahuji obočím, ale nic konkrétního neřeknu. Škoda. ___ Dějištěm snímku byl jeden velký architektonický skvost. Šlo o ideální demonstraci lidského rozkvětu. Sexuální napětí, které celý film provázelo, na mě fungovalo úžasně a to hlavně díky kameře a hereckému výkonu Alicii Vikander - nejvíc okouzlujícímu androidovi všech dob. Největší chybou je tedy slabší logická konstrukce jak co do zmíněného uchopení tématu AI (rozhodně slabší, než se film tváří), tak co do konstrukce dějové linie. Není zkrátka obhajitelné, že by v podobném zařízení >spoiler: bylo tak snadné obejít ochranné mechanismy a převzít kontrolu. A to tam ten Bill Gates měl na obranu jenom činky? (29.04.2015)