Jak jsme hráli čáru

Tak hláška "až se naučíš maďarsky, tak budeš pořádný slovák" ma tak trochu zaskočila, mimo iné aj preto, že sa potom už nikto nezmienil, že až sa zas chlapec naučí pochlebovať nemcom, bude konečne poriadny čech. No čo už. Celkove to ušlo. Lasica bol štandardne sofistikovaný a Šafránková? Ak to smiem, ako pravá slovenka posúdiť, maďarštinu má tragickú:D Každopádne Noga nám strašne zostarol, ale aj tak ľutujem, že tam mal len malinkatú roličku. Príbeh pekný a obsadenie vynikajúce. (20.06.2016)

Jak Jsme Hráli Čáru je "mnoho věcí", ale rozhodně není "Pelíšky po slovensku". A těmi mnoha věcmi myslím to, že je velmi široce rozkročený nad řadou silných témat, z nichž většinu sice jakoby rozvine, ale jede epizodicky jen po povrchu a nikam se nedovine (mentálně zaostalý spolužák, šikana, smrt, ...). A hlavní linku, kterou zdobí mistrovští Milan Lasica (který se naštěstí zvládl sám nadabovat do češtiny) a Libuše Šafránková (v roli babičky, která mi nevím proč výrazem připomínala Stellu Zázvorkovou a herecky nejsilnější momenty Heleny Růžičkové - a navíc to s přehledem "dává" i maďarsky, což je vpravdě historický moment:)), scénáristi s režísérem kdo ví proč "přizdobují" nesmyslnými spinpointy a naprostými haluzemi, které se prostě stanou a vůbec nic z nich nevyplyne (ztracenou pistoli nikdo nehledá, ztracené udavačské svazky, které nikdo nehledá, a jejichž přečtení rezultuje v jedinou páně Lasicovu větu, načasování hlavních událostí, ...). Od starého harcovníka jako je Juraj Nvota bych čekal výrazně větší dávku tvůrčí jistoty. Film má své silné momenty, a závěrečná scéna je emocionálně jako něco z vrcholných chvil Smrti Krásných Srnců nebo Tiché Bolesti - nebo závěrečného voiceoveru z Pelíšků. Ale celkově dost trpí slabou dramaturgií, a aby toho nebylo málo, tak i pro českého diváka nepochopitelným dabingem ze slovenštiny, který je až příliš vidět (ano, vidět), aby se to dalo přejít mlčením. Takže je to ve výsledku tak na "čáře" mezi 60 a 70%. Ale za tu sehranou prarodičovskou dvojku se uvolím dát vyšší známku. 70% (14.06.2016)

ČT1 HD - No teda, řeknu vám, že toto bylo zklamání. V prvé řadě lituji, že jsem si film nepustil v originálním slovenském znění. Protože český dabing byla jedna velká s**čka. To se krajně nepovedlo a celý film pak působil, jakoby herci své repliky namlouvali někde doma v obýváku při šťourání v nose, zkrátka veškeré emoce pryč. Co se dějové části týče, ani nevím, co k tomu říct. Já byl prostě po celých 90 minut tak konsternován tím dementním dabingem, že jsem téměř nic jiného nevnímal. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byl ten "pomalý" kluk, kterému se vysmívali. Jdu to tedy rozdýchat a tak za rok až dva si to pustím znovu, ale tentokrát .... víme, ne? Prozatím umouněných 60%. (01.06.2016)

Silný príbeh o túžbe po slobode sa vinie celým filmom ako červená niť. Obeťou je tentokrát malý chlapec, ktorému rodičia utiekli na západ a ostal so starými rodičmi u nás. Tvorcovia rozvinuli detský svet v rodine, v škole aj medzi sebou a urobili to výimočným sposobom, dostatočne drsným a krutým v detskom vyjadrovaní ( najmarkantnejšie to je vidieť v komunikácii s "debilom" ). Svet dospelých je ukázaný v dvoch politických protipóloch. O to výstižnejšie posobí motív udavačstva, kde sú priatelia horší ako socialistický zaslepenci. Záver je už len čerešničkou na torte... Zaposobili na mňa detské herecké výkony a pochopiteľne, silná trojka Lasica-Šafránková-Vetchý. (02.01.2016)

Film plný skvělých hereckých výkonů. Těžkého dětství v těžké době a komplikovaných přátelstvích a ještě komplikovanějších nepřátelstvích. Zároveň ale film, který místy nedrží pohromadě. Jakoby byl slepencem různých scén, které na sebe nijak nenavazují, jen aby byla vyplněna dějová linka ne/setkání syna s rodiči. Nelíbí se mi ta nesourodost a některé pro příběh zbytečné pasáže. Naopak se mi líbí, že občas tvůrci šli až na dřeň a nebáli se ukázat krutou realitu ve světě dětí. Ve výsledku tedy jde o lepší průměr, který zůstal jen kousek před tou čtvrtou hvězdou. Mírný palec nahoru. 70% (28.10.2017)