Jak jsme hráli čáru

Kvalitní začátek ve mně nabudil myšlenku, že jsem propásl kvalitní kousek a narazil na něj až v roce 2023, avšak postupem času se film dostává do slepé uličky a nenabízí nic nového nebo něco, co by bylo originální. Potěší snad jen dobré herecké výkony všech zúčastněných a pěkná práce s kamerou. Do 2 dnů ale na tento film zcela určitě zapomenu. Slovenský Občanský průkaz se tak nekoná. 4,5/10. (09.08.2023)

Jak Jsme Hráli Čáru je "mnoho věcí", ale rozhodně není "Pelíšky po slovensku". A těmi mnoha věcmi myslím to, že je velmi široce rozkročený nad řadou silných témat, z nichž většinu sice jakoby rozvine, ale jede epizodicky jen po povrchu a nikam se nedovine (mentálně zaostalý spolužák, šikana, smrt, ...). A hlavní linku, kterou zdobí mistrovští Milan Lasica (který se naštěstí zvládl sám nadabovat do češtiny) a Libuše Šafránková (v roli babičky, která mi nevím proč výrazem připomínala Stellu Zázvorkovou a herecky nejsilnější momenty Heleny Růžičkové - a navíc to s přehledem "dává" i maďarsky, což je vpravdě historický moment:)), scénáristi s režísérem kdo ví proč "přizdobují" nesmyslnými spinpointy a naprostými haluzemi, které se prostě stanou a vůbec nic z nich nevyplyne (ztracenou pistoli nikdo nehledá, ztracené udavačské svazky, které nikdo nehledá, a jejichž přečtení rezultuje v jedinou páně Lasicovu větu, načasování hlavních událostí, ...). Od starého harcovníka jako je Juraj Nvota bych čekal výrazně větší dávku tvůrčí jistoty. Film má své silné momenty, a závěrečná scéna je emocionálně jako něco z vrcholných chvil Smrti Krásných Srnců nebo Tiché Bolesti - nebo závěrečného voiceoveru z Pelíšků. Ale celkově dost trpí slabou dramaturgií, a aby toho nebylo málo, tak i pro českého diváka nepochopitelným dabingem ze slovenštiny, který je až příliš vidět (ano, vidět), aby se to dalo přejít mlčením. Takže je to ve výsledku tak na "čáře" mezi 60 a 70%. Ale za tu sehranou prarodičovskou dvojku se uvolím dát vyšší známku. 70% (14.06.2016)

Nové Pelíšky se nekonaly, ačkoliv se o to Nvota snažil seč mu síly stačily. Příběh je sice situován do stejné doby, ale chybí mu nadhled a snaha o vtip tu vyznívá dost křečovitě. Naopak místy film působí depresivně, což by sice nebylo od věci, vzhledem k té svinské době, ale ve zvoleném formátu to působí nemístně. Z herců potěší pár známých, leč ne zcela využitých tváří a překvapí i výkon malého Richarda Labudy. Z toho kluka jednou něco bude. Na jedno podívání OK, ale jinak nic, k čemu by se člověk v budoucnu vrátil. 50% (29.06.2015)

Po dlhšej dobe vydarený a pozerateľný slovenský film, ale bez chýb nie je. Súhlasím s užívateľom nascendim v v tom, že detské dialógy doslova režú uši. Neviem, čo za idiot ich písal, ale takto sa deti medzi sebou nikdy nebavili. Načo vkladať deťom do úst dospelácke reči? Slovo "mlč" sme ako deti nikdy nepoužili. (Nepoužívam ho ani dnes) Namiesto toho drž hubu, zavri zobák, buď ticho...Ešte lepšie dopadli slová ako "V žiadnom prípade" namiesto hovorového - no určite, zabudni, snívaj ďalej... alebo spojenie "to je pre teba" namiesto jednoduchého - tu máš, na...Takých trápnych slov a spojení je tu pomerne dosť a aj keď sú sami o sebe znesiteľné, z úst detí vyznievajú fakt divne. Inak film sa mi páčil, dobré postavy, malý Labuda by mohol niečo dokázať, zdá sa, že je šikovný. L. Šafránková sa popasovala so slovenčinou a dokonca i maďarčinou a dobrá bola i S. Tobias ako učiteľka. Pekný a dojemný záver s nasadením dedovho klobúka. Pán Lasica už dlho nemal tak dobrú rolu. Všetko, čo mi na filme vadilo nebolo o peniazoch. Čo takto skúšobná projekcia a skúsiť vychytať muchy? 70%. (10.01.2016)

Nečetl jsem předlohu, tak nechci soudit, kdo zakopal psa  z pořadu Věřte nevěřte. Protože ano, Rukojemník je lidsky přitažlivý a co do charakteristiky i charakteru svých postav příjemný a uvěřitelný příběh, ale dějí se jim občas poněkud příliš podivuhodné věci (ztracený spis STB, ztracená pistole, pohraničníci v akci na čáře nechávají bez povšimnutí čumily...). Potlačím-li však v sobě suchara, musím si přiznat, že takové pohlazení po duši, kde i "zlý" komunistický pohraničník je jen člověk, zapřisáhlý komunista jen otcem nemocného kluka, postarší ale pořád sexy učitelka si čte Casanovu pod katedrou a kluci zažívají všelijaká dobrodružství,  na mě prostě vždycky bude působit dobře.  Film, který sice kritizuje dobu, na jejíž tisíckrát v naší (československé) kinematografii odhalenou tvář snad již nelze vyrýt další jizvu, ale ve svém důsledku tu nakonec to čtyřicetileté jho není tím podstatným. Podstatným je smutek  dědy, který vrací syna rodičům po velmi dlouhých "prázdninách". A tak jsem se postupně proplakal až k pěti hvězdám. Přiznám se, že ta pátá je za Libušku, jejíž laskavé  herectví v Rukojemníkovi naposledy zazářilo. (10.06.2021)