Macbeth

Shakespearovské filmové adaptace šlo doteď dělit do dvou skupin - akademicky uctivé a předloze věrné (Brannagh) anebo naopak hystericky se vymaňující (Romeo+Juliet, O). Zatím nikdo ale nepřišel s tak autonomním audiovizuálním zpracováním, které zahaluje celý děj do vlastního uzavřeného světa vřesu, mlhy a dýmu. Macbeth je naplněný formalistickými zkratkami, jazykem původní hry promlouvající postavy tím získávají neprostupnost a úporná stylizace vrcholí neskutečným závěrem, který v zásadě představuje největší tvůrčí licenci oproti hře. Zde lze hlavně vidět Kurzelova schopnost nejenom vytvářet obrazy, ale hlavně v nich i uvažovat. Sean Harris zase krade film pro sebe. Tady měly lítat nominace. Po celou stopáž jsem byl úplně u vytržení. PS: myslím, že paradoxně největší zážitek z filmu budou mít ti, co o Macbeth vědí sem tam něco nebo vůbec nic. PPS: boží soundtrack! (23.02.2016)

Kurzelův Macbeth má naprosto fantastický audiovizuál, dokonalou režii, přesné herecké obsazení a prakticky nulový přepjatý patos. Přesto mi to tak úplně nesedlo, což ale není Kurzelova chyba, nýbrž chyba moje. Na tohle pojetí plné poetických okamžiků jsem nebyl připraven. Tudíž ponechávám bez hodnocení a Macbethovi někdy příště dám druhou šanci. Kacířsky ale dodávám, že Kurzelův Macbeth je mnohem lepší záležitostí než patetický Macbeth Orsona Wellese. (26.03.2017)

„Hell is murky…“ Královrah se dere na trůn, za ctižádost čest svou vyměnil, jako Richard III. brodí se močálem vin a dál jen kupí zločin na zločin.. Audiovizuální hostina, pod jejíž TÍŽÍ se prohýbají stoly. Uhrančivě zahraná (Fassbender, Harris, Cotillard), prostřednictvím archaické řeči i narace obrazem nesmírně poetická. K tomu námět tak silný, že by všichni současní hollywoodští scénáristé měli vejpůl zlomit své neplodné klávesnice. Marně přemýšlím, co šlo při shakespearovské adaptaci, která má vtisknutý osobitý autorský koncept, udělat líp. Macbeth Rising. Hail Kurzel! (08.06.2016)

Potenciálně ohromující filmový zážitek pohřbívá neschopnost odhodit divadelní řetězy a nekompromisně odvyprávět Macbethův příběh čistě pomocí filmových prostředků. Což je velká škoda, protože Kurzel evidentně zvládá vyprávět obrazem (a na Assassin's Creed se stále moc těším), má k dispozici nesmrtelnou předlohu a herce, kteří dokáží s gustem prodat i kostnaté repliky ve staroangličtině. Tento Macbeth mohl být velkolepou shakespearovskou aktualizací, která by legitimovala potřebu vyprávět klasikovy nadčasové příběhy i dnes. Zůstal ale na půli cesty mezi odvážným novým uchopením a poklonkováním předloze. Ve vizuálně nesmírně syrovém a působivém podání, které ale není prodané patřičným způsobem a brzdí jej přemíra divadelních monologů. Samozřejmě zabíraných v detailu. Škoda. Vykašlat se na původní jazyk a udělat z Macbetha nekompromisní fantasy ze skotských blat, asi bych slintal blahem. 65 % (14.08.2016)

U del Torova Crimson Peaku jsem v recenzích čítal, že každý záběr je hodný zarámování. Já bych tuhle poklonu složil spíše Macbethovi. Krajina v kombinaci se světlem skýtá tak nádherné záběry, až oči přechází. V interiérech je naopak atmosféra nabitá napětím a dusnem vnitřního boje. Pokud jde o zobrazení propukajícího šílenství, to je ztvárněné bravurně, Fassbender se s náročnou rolí vypořádal obstojně. Marion Cotillard (jež, jak správně poznamenal kamarád, neskutečně připomíná Kláru Issovou, což je umocněno tím, že právě ji jsme viděli v Richardu III. jako Annu Nevillovou) pak jako lady našeptávačka Macbeth budí víc hrůzy než její manžel, který je ze začátku vlastně jen manipulovaný vykonavatel jejích ambicí. Což je ale pro Macbetha v mých očích horší, dokážu pochopit (neříkám omluvit) zločin vedený jasným motivem, ale nechat se slabošsky zmanipulovat postrádá byť jen tu chladnou logiku cíleného zločinu. Co ovšem sráží body je to, že ač je text toho, co napsal Šejkspíra krácený, tak zhruba veprostřed se nachází několik scén, které opakují de facto to samé. Při zachování plného textu by to proporčně nevadilo, takhle to je dle mého v nepoměru se zbytkem, zvláště s koncem, který se odbude až moc rychle. Ale líbí se mi scéna, kde Macbeth oplakává svou ženu, že i v jeho polovičním šílenství a při činech které nařídil, mu je ponechán lidský rozměr a láska. Zbývá dodat, že historicky je to s Macbethem trochu jako s Richardem III., ze schopného krále se kulturní tradicí stal pravzor královraha a usurpátora, ale když ono je to podané dobře no. "All hail, Macbeth, thou shalt be king hereafter!" (08.11.2015)