Pestrobarvec petrklíčový

Nymphomaniac: An Art Film Edition - Lesbian Repackage Artovú produkciu mám rád, ale Duke of Burgundy išiel úplne, ale úplne mimo mňa. Neuznávam totiž pokiaľ je niečo „art“ len preto aby to bolo „art“, takzvaný nasilu artový film. Duke of Burgundy mi pripadal len ako taká zámerná masturbácia nad sebou samým s nasilu vloženou symbolikou a nútenou snahou presvedčiť diváka, že sleduje niečo silne intelektuálne. Nesleduje, pretože vo vnútri je ten film prázdny ako predmetná „human toilet“, ktorá hrá v druhej polovici filmu takmer tretiu hlavnú postavu. Celkovo mi príde tvorba Petra Stricklanda priveľmi vykalkulovaná a už u predošlého snímku Berberian Sound Studio som mal pocit, že sa až priveľmi okato snaží zaujať formálnym spracovaním (dlhé spomalené zábery na ovocie/zeleninu a pod.), ale pritom nemá veľmi čo povedať. U Duke of Burgundy sa dostavila úplne rovnaká skúsenosť – prázdna symbolika, prázdne zábery na postavy a film, ktorý sa hrá na art, ale vo výsledku absolútne nič nedotiahne. Záver namiesto toho, aby priniesol nejakú satisfakciu má len utvrdil v tom, že to celé bolo úplne o ničom. A ja už k ďalšiemu podobnému filmu od Stricklanda nemienim byť zhovievavý, aj keď to nízke hodnotenie mi je trochu ľúto udeliť, pretože kamera, hudba, herci, vizuál sa celkom snažia a oceňujem aj tú snahu o navodenie hypnotickej atmosféry, akurát v mojom prípade sa to všetko míňalo akémukoľvek účinku. Radšej si dám po ďalší krát Trierovú Nymfomanku ako túto jej "artovú verziu v lesbickom podaní". CELKOVO: 1,5* (3/10) (07.05.2015)

Můžete někoho utlačovat tím, že chcete, aby vás trápil? Bizarní odpověď najdete v The Duke of Burgundy. A taky tam najdete skvělé výtvarné momenty, skvělou hudbu a jednu skvělou scénu s pořizováním postele, ale jinak nic. Umění pro umění, které zaujme vizuální stránkou, ale příběh mu schází. Rozesměje a zaujme, ale hádám, že v hlavě nezůstane. (16.04.2015)

Začnu trochu obecnější úvahou - pokud platí, že homosexuálně orientovaných jedinců je v populaci cca 4 %, je opravdu zvláštní, že se objevují v takřka každém druhém filmu současnosti (což samozřejmě nadsazuji, ale ten nepoměr je evidentní), zjevně je to důsledek panující ideologie. Tohle je navíc i feministický film, film zalidněný pouze ženami, v jehož fikčním světě není pro muže místo. Pestrobarvec petrklíčový je mým prvním setkáním s dílem Petera Stricklanda a musím konstatovat, že jde o velké zklamání, prakticky jsem se pronudil ke konci. Formálně excelentní film, nádherná kamera, pastelové barvy, převaha celků, kterým ovšem kontrastují sekvence detailů a především velkých detailů, krásná staromilská animovaná intermezza, bravurní práce s ruchy (zvuky hmyzu, předení kočky atd.), diskontinuitní řazení záběrů, až fascinace (fetišizace) kostýmy, práce s herci, dekadentní atmosféra...obsahově se ale se Stricklandovým snímkem coby divák hodně míjím. Reflexe hraní rolí v partnerském vztahu je podána na pozadí bizarního partnerského soužití dvou extrémně nesympatických hrdinek, jejichž sado maso hrátky mi přišly jako autorská manýra, jistě takovéto vztahy reálně existují, ale způsob, jakým vztah reflektuje britský tvůrce, mne spíše iritoval, než jakkoliv oslovil. Každý vztah je o hledání kompromisu a osobní oběti, ale já se celou dobu ptal, proč to musí Strickland demonstrovat právě na těchto S/M lesbických partnerkách? Jasně, odpovědí je postmoderna a s ní spojená snaha šokovat, synkreticky spojovat neslučitelné, adorovat pokleslé žánry, rozbíjet kontinuální dějovou linii, hrát si s divákem...ale tohle byla tuze nezábavná hra... Pinastri! Pinastri! Pinastri! PS: O co elegantněji analogickou tematiku pojala Shainbergova zábavná Sekretářka... (30.06.2015)

[Dny evropského filmu 2015] Britsky uhlazené, emocionálně strohé, artově i eroticky decentní, audiovizuálně podmanivé, žensky vyzývavé a sexy i pro mužského diváka. Truhla, kalhotky, psaníčka, krtonožka a všudypřítomný cvrkot. Viktoriánská atmosféra, kterou rád konzumuji v jakékoliv podobě. Jen škoda, že Strickland neukočíroval délku, skončit to v momentu, kdy je Evelyn se zavázanýma očima v obklopení motýlů, film by téměř neměl chybu. Zábavné bylo sledovat, jak si obě partnerky prohazují své role sub/ domina, nebo spíše jak se dominantnější Evelyn dobrovolně staví do submisivní role. Strickland si vyhrál. Čekal jsem však více. Slabší čtyři. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (12.04.2015)

Poetický film s vytříbeným vizuálem a uhrančivou hudbou nedisponuje nijak komplikovaným dějem. Proč také, když se jedná o čistou lyriku, která již ze své podstaty děj nemá. Intimní, erotická, ale i přírodní a společenská lyrika vyjádřená působivými obrazy dokládajícími, že se jedná o film, využívající naplno své výrazové prostředky. Pestrobarvec petrklíčový není ani feministický, byť zde vystupují jen ženy, není ale ani lesbický, jak by se z některých scén mohlo zdát. Jednoduše je - o lásce. Cynthia a Evelyn se oddávají hrám a fantazii, aby nakonec zjistily, že k obyčejnému štěstí stačí společná postel. Jakmile je napovězeno, že jde o hru, může se divák začít domnívat, kým ony dvě ženy jsou ve skutečnosti. Tajemství, jež je rafinovaně odhalováno a opět skrýváno, tříbí fantazii. Svět motýlů. Zde si lze symboliku domýšlet různě - krása, přelétavost (zde však ne), erotika oproštěná od citu (viz Ze života hmyzu bratří Čapků) - zde však také ne, tajemství, denní a noční, soumračník a lišaj smrtihlav, proměna dokonalá. Paní a služka, S/M (škoda jen, že nedošlo na bičování), vzdor a pokora. Pro menšinové publikum, které naplno ocení vše, co pro něj P. Strickland uvařil. (19.05.2020)