Diplomacie

Dobrá konverzačka nie je o manželslých problémoch, ale o veciach, ktoré nás prežijú. V stredoveku stál Paríž za jednu svadbu a v roku 1944 stál za jednu kapituláciu. To dopoludnie muselo byť neznesiteľne dlhé a ten, čo sa musel rozhodnúť, musel zvíťaziť sám nad sebou. A to je najťažšia vec v živote. (07.03.2015)

"IT'S A SIMPLE QUESTION. WHAT WOULD YOU DO IN MY SHOES?" ------------ André Dussollier a Niels Arestrup tu zvádzajú fenomenálny herecký koncert v izbe parížskeho hotela Le Meurice počas jednej júlovej noci roku 1944, kedy sa rozhodovalo o osude Mesta svetiel. Zničiť alebo nechať žiť? Arestrup, hrajúci generála Choltitza, predvádza silne charizmatický výkon, s každou vetou nesúcou váhu a serióznosť, prednesenou tak, akoby ani nebol Arestrup, ale sám Choltitz. Dussollier, ako konzul Nordling, rovnocenne sekunduje. Taktiež rozmýšľam, či scéna, v ktorej Nordling presviedča Choltitza a hovorí mu, aby si seba predstavil na tomto [jeho izba] balkóne o päť rokov neskôr, je odkazom na skutočnosť, kedy sa Choltitz o 12 rokov neskôr vrátil do hotela Meurice, kde ešte stále robil ten istý barman, ktorý tam pracoval aj v 1944 a ktorý Choltitza spoznal, ponúkol mu šampanské a zobral ho do "jeho" izby, v ktorej stál 15 minút ako omámený. A keď už sme pri tých historických (ne)presnostiach, mám silný pocit, že Diplomatie neodvádza tú najlepšiu prácu. A to teraz čisto odhliadnuc od pohnútok samotného generála, keďže o tých vie najlepšie iba on. Napríklad, film uvádza v záverečných titulkoch, že Choltitzovej rodine sa nič nestalo a neboli ani zatknutí, pričom francúzski historici tvrdia, že jeho rodina bola v koncentračnom tábore. Film taktiež tvrdí, že sa Choltitz stretol po vojne (r. 1955) s Nordlingom, pričom som o tom nenašiel žiadne dodatočné informácie, iba že sa stretol s predsedom metského zastupiteľstva Taittingerom, keď navštívil Meurice (r. 1956), s ktorým sa spolu s Nordlingom stretával počas vojny. Taktiež film tvrdí, že Sippenhaft sa preniesol do praxe na nemeckých dôstojníkov kvôli Choltitzovi a jeho predchodcovi, pričom sa tak stalo kvôli neúspešnému atentátu na Hitlera z 20. júla 1944. A takto by sme mohli pokračovať ešte dlho. Presne kvôli takýmto "chybám" by si film štyri hviezdy zaslúžiť nemal a rozhodne by sa našli aj lepšie spôsoby dramatizácie diela. Tri hviezdy sú ale paradoxne skutočne žalostne málo za výkony podávané ústrednou dvojkou a tiež za to, že som si film značne užíval a niekde v polovici zvažoval päť hviezd. (16.12.2020)

„HITLER CHTĚL, ABY BYL BERLÍN KRÁSNÝ JAKO PAŘÍŽ. NYNÍ, O ČTYŘI ROKY POZDĚJI, JE BERLÍN V TROSKÁCH A PAŘÍŽ JAKO VŽDY NÁDHERNÁ. CHÁPETE? I KDYŽ TO NEMÁ ŽÁDNÝ STRATEGICKÝ VÝZNAM, PAŘÍŽ MUSÍ BÝT ZNIČENA…“ /// Dialogy a monology mezi diplomatem Raoulem Nordlingem a německým generálem Dietrichem von Choltitzem o budoucnosti Paříže, předvedený jako malý filmový drama. Kronika několika posledních hodin okupace „Města světel“ je fajn konverzačka, se spoustou historickejch souvislostí. Děj se odehrává hlavně uvnitř hotelovýho pokoje, ale vobčas „nás“ vezmou (sympaticky) vyvětrat. Sice na chvíli, ale můžete tím nabrat další sílu ke sledování argumentačního duelu, jehož výsledek je (na rozdíl od průběhu) dobře známej. Kinematograficky rozhodně 3a½. Do čtyř si přidejte ten zbytek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Cyril Gely, neznám. 2.) Šéf furt vykřikuje Sippenhaft! 3.) Thx za titule ,,koba“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.04.2015)

Při mém tažení napříč francouzským filmovým festivalem jsem narazil na na Diplomacii. Je to dialogovka jako stehno o tom žádná. Být diplomat je určitě fuška při který musí umět vládnout slovem. Jenže já tady mám problém, ty dialogy mě tolik nebraly. Jsou sice chytře napsaný, ale maj v sobě určitý odstup zejména s ohledem na to, čeho se týkaly. Velmi silně jsem se chytil jinde a totiž v postavě Dietricha von Choltitze. Nezáviděl jsem mu ani jednu sekundu a jako jeden z mála nácků snese za své angažmá v Paříži uznání, protože v lehký situaci skutečně nebyl. (26.11.2014)

Pro vysoké hodnocení hovoří tři plusy, které v tomto filmu jsou. První plus za bezchybně vystavěné dialogy, druhé za vynikající výkony Arestrupa a Dussolliera, na kterých film stojí a třetí plus, že jde o skutečnou historickou událost, která zachránila mnohým Němcům krk. Kdyby Paříž padla, vyvolalo by to bezpochyby vlnu násilí a odplaty, patrně by se též srovnávala se zemí města v Německu a nimi i obyvatelé, tak jak to chtěl původně Stalin. Ovšem to jsou dohady ,,kdyby - chyby", nejdůležitější je, že Paříž zůstala zachována. (17.03.2015)