Osm hrozných

S tak dokonalou kamerou a báječně staromódním Morriconeho soundtrackem se zkrátka nemohlo jednat o vyložené šlápnutí vedle, ale čekal jsem přece jen o něco víc. Tarantinova zas a znova propíraná láska k Divokému západu slibovala zbavení se všech drobných neduhů, které v sobě měl jinak parádní Django, ale tohle je krok zpátky. Sáhodlouhé dialogy o ničem až překvapivě často zůstávají sáhodlouhými dialogy o ničem a až když k nim ve druhé polovině začnou přicházet pointy, je konečně vyhráno. Tempo už neopadne, každý výstřel má fatální následky a rozvázání posledních dějových uzlů přibije i přes svou krvavě černohumornou náladu do sedačky a dokáže, že tahle jízda stála za to. Přesto bych byl rád, kdyby se Quentin od westernově laděných příběhů (nebo jako v tomto případě (ne)čistokrevných kovbojek) vydal někam dál. Do dostavníkových kapitol se totiž začaly vkrádat jeho dříve tak časté antidivácké hříchy a víc než symbióza tvůrce a diváka tak po letech opět problikává citující a natahovací fetiš. 70% (07.01.2016)

I když Quentina Tarantina nemusím, pokaždé jsem na jeho další film dost zvědavý. Nicméně za ty roky už vím, že mě ničím nepřekvapí kromě skutečnosti, že do svých filmů neustále tahá jedno herecké eso vedle druhého. Možná i to je důvod, proč si každý jeho film nenechám jen tak ujít. A Osm hrozných opět nezklamalo. Když bych to nehodil na herce, kterých si nesmírně vážím, tak bych to hodil na film samotný, který neuvěřitelně přehrává. U 182 minut je vidět obrovské sebevědomí Quentina, který si myslí, že mu takhle dlouhý film budu žrát i s navijákem. Problém je ale ten, že dobrý nápad natáhl o jednou tak větší délku, než by si takový film vůbec zasloužil. Například první část v dostavníku je neuvěřitelně ubíjející nuda, ve které se vlastně vůbec nic zásadního neděje. Opravdu zajímavý nádech tento film začíná mít až na samotném konci, kdy se konečně začne něco dít. V tu chvíli ale tušíte už prakticky cokoliv, protože každý, kdo v tomhle filmu hraje, má tak absurdní postavu, že divákovi vysloveně musí být jasný, že se stane prakticky cokoliv. Herci zároveň skrz svojí vytříbenou angličtinu spadající pod americký venkov vytváří dojem, že hláškují snad úplně každou větou, která se ve filmu objeví. A těch zrovna úplně málo není. Tarantino tak opět nezklamal. Jen mě ale nepřestává fascinovat, že mu to jeho fanoušci stále nepřestávají žrát. Zaměňte prostředí za druhou světovou a máte Hanebné Pancharty. Zaměňte ho za gangstery prosycenou Ameriku a máte Pulp Fiction. Opravdu je tenhle film tak originální, jak se tváří? (10.01.2016)

Pokračovanie Djanga, v ktorom zostarnutého Djanga hrá Samuel L. Jackson. :) Asi hodinku je to celkom fail, len hromada zbytočných kecov s peknými obrázkami a pasujúcou Enniovou hudbou. Potom SLJ vytasí historku o veľkom čiernom kokote, ktorú divák doslova... hltá. Ehm. :) Vzápätí vypukne krvavá zábava, v ktorej okrem absolútne démonickej Jennifer Jason Leigh hrá hlavnú úlohu majster gore efektov Greg Nicotero. Celé to príliš nedáva zmysel a je to vlastne ploché žvástanie o ničom, ale rozhodne je to vďaka réžii, hercom a hudbe intenzívny zážitok. (29.12.2015)

Délka a pomalý rozjezd, to zde někteří hodnotí záporně. Já ovšem vrním blahem a tleskám, ta pomalost zde byla využita naprosto účelně... a navíc diváka synchronizovala s tempem doby, kdy nebylo potřeba všechno rychle odkliknout a být online a na mobilu. Takhle parádnímu rozehrání postav smekám, ze všech udělalo pořádné postavy v příběhu, které vám nejsou šumák. Vydržel bych i o hodinu víc :-) ... jo a to gore... snad bylo opět, jak to režisér umí, především zahuštěno v uzavřeném prostoru, proto se zdálo tak hutné... jinak jako obvykle, přehnaný naturalismus (oxymoron) je vyprávěcím nástrojem, nikoli cílem. Na první dojem nejlepší Tarantinovka, uvidíme, až se mi to rozleží. P.S. točeno na Panavision 70mm, to fakt není film do obýváku nebo na notebook... (05.01.2016)