Chi l'ha vista morire?

Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně. (12.03.2010)

K filmu jsem se dostal přes soundtrack mistra Morriconeho, který je na tom všem to nejlepší. Uhrančivé dívčí sbory vytvářejí nadpozemskou krásu a úžasně ladí s atmosférou tajemných zákoutí Benátek. Tohle je fakt famózní symbióza. Horší už je to bohužel s příběhem, vrah je známý hned zkraje, když kamera zabere detail očí a žádné šokující překvapení se nekoná. Mordy jsou nevýrazné, chybí lepší dramaturgie a moje milovaná Anita Strindberg toho taky moc nepředvede. Škoda, tohle je slabší žlutý zářez v giallovském podsvětí. Za to parádní souznění kamery a hudby dávám o bod navíc. (22.01.2023)

Sekvence úvodních titulků slibuje víc, než kolik Ladův žlutovzrušoun úhrnem poskytne : proti Benátkám snímaným s citem pro atmosféru a detail a v projevu sympaticky střídmému Lazenbymu (jedinému jednorázovému z filmových Jamesů Bondů) stojí slabiny scénáře, citová nezúčastněnost tvůrců (tedy pokud neslouží společenskokritickému záměru, mně uniknuvšímu) a nakonec i Morriconeho dětský sbor, který mi potřetí už nezněl tak účinně jako poprvé a pošesté mi obracel oči v sloup. Tím nejpozoruhodnějším na "Kdo viděl, jak umřela ?" pro mě nebyl některý z kladů snímku, nýbrž skutečnost, že se hned v několika podrobnostech shoduje s (o rok mladším !) "Teď se nedívej". Nejde o prvky zásadní, a přece... U režiséra Roegovy velikosti mě něco takového zaskočilo. (06.07.2015)

Nezvykle mrazivý start. Chladnokrevná vražda malé dívenky za doprovodu úžasně ponurého dětského chorálu dává v naději na nezapomenutelnou podívanou. Bohužel tomu je jenom zpola. Aldo sice umí s pomocí Morriconeho hudby vyvolat příjemné mrazení, ale postupné vsakování monotónně žlutých barev nedává šanci v silnější zážitek. Vraždám chybí nápady nebo explicitnější momenty, opět se hodně kecá a vraha známe díky jedinému detailu očí už po dvaceti minutách. Ústřední dvojice v podání Bonda Lazenbyho a lvice Strindbergové je už však naštěstí v pořádku. Z filmu se tak vyklubalo lehce nadprůměrné giallo s pěknou hudbou a studeným prostředím italských Benátek. (07.03.2012)

Atmosférický kousek, kde se Franco Serpieri (Lazenby, kterého jsem téměř nepoznal) snaží najít vraha jeho malé dcery Roberty, se odehrává v Benátkách. Ty vytvářejí temnou a skličující kulisu příběhu, protože je v nich buď mlha, prší nebo je noc. Už úvodní scéna v horách má výborné napětí, to se pak opakuje ještě v několika dalších v Itálii. Morriconeho hudba je výborná a vytváří nezapomenutelnou atmosféru - na příklad pohřeb. Dětské sbory jsou zlověstné, když má dojít k násilí, strašidelné, když postavy někdo honí, smutné, pátrá-li kamera po šedivých budovách města, okolo kterých poletují nekonečná holubí hejna. Popravdě trvá téměř celý film, než se podaří Francovi dostat na jasnou stopu vraha, protože si několikrát tipuje nesprávné muže. Lazenby je zde v opačné pozici, než tomu bylo v Bondovi, a tak dostává začasté na frak. Nahota a sex nechybí. Výborná kamera, která některé scény skládá z jednotlivých obrazů tak, jako by to byly střípky mozaiky. Vraždy jsou intenzivní - škrcení či ubodání, obraz mrtvoly uprostřed papoušků má až romantický nádech ( v pravém slova smyslu), možná i dekadentní. Závěr je nervák. Vydařené po všech stránkách. (25.03.2024)