Humr

Otcovia absurdnej drámy sa obracajú v hrobe, čo dokázal zúfalý Grék vymyslieť z absurdity. A nielen vymyslieť, ešte mu aj publikum tlieska a tvári sa, že tomu rozumelo, že to bolo úžasne vtipné a nápadité. Nič z toho to nebolo. Zmes nezmyselného scenára a situácie, ktoré sú nielen absurdné, ale často zbytočne vulgárne. Otázka je, čo komu tento film priniesol? Nič, len mastný honorár pre Farrella. (16.02.2016)

Mám jeden zásadní problém. Humr žádnou předlohu nemá, ale přesto bych jej raději četl. Pokud vypreparuji a odizoluji příběh, nastavená pravidla, jejich dodržování a porušování a dějové zvraty pak jsem zakousnutej, jak jen to šlo. Jenom bych si ten děj raději promítal ve vlastní hlavě. Ale Farrella bych do té hlavy pustil. Lobster je z té letošní nabídky rozhodně z nejnápaditějších, ale i pro mě bylo nakonec snazší a silnější o Humrovi vyprávět, než na něj koukat. 7/10 (20.12.2015)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)

To eye or not to eye, that is the question.. Černá absurdní fašisticko-dystopická podivnost, která zajíždí do společenské kategorizace partnerských vztahů a přitom si rochní v poznatku, že ani jedna z cest není absolutním vítězstvím a ve druhém plánu ještě stačí ironizovat všemožná hnutí odporu, co se bouří proti nastaveným pravidlům, ale sama se jinými svazují. Co tím vším chtěl nekonvenční Lanthimos říct je celkem jasné, ale oproti The Killing of a Sacred Deer u mě nezafungovalo to pojetí. Možná by přineslo potřebnou empatii, kdyby všechny postavy nebyly jak na čtyři tužkové baterky, ale to už by byl docela jiný příběh mimo autorský záměr.. P.S.: Tělnatý korýš Colin perfektní. Jeho případná proměna na humra by byla jen kosmetickou úpravou.. (10.04.2018)

Ten kdo vymyslel námět filmu se asi v dětství hodně díval na Divoké psa Maxipsa Fíka, protože takový námět tě v kolně aut necinkne ani omylem. Musím říct, že jsem si na ten příběh/myšlenku zvykal vlastně celý film a stejně jsem jí nepřijal. Humr na mě působil děsně nepříjemně, což není kritika, ale pocit. Originalita je v první půli hodná výstavy, tady nemám co vyčíst, vše působilo zvráceně, ale přirozeně, ovšem v "lesní" části polevuje dusno, depresivnost a atmosféra plave v nedotaženosti vztahu havních hrdinů a ani přibývající počet myšlenkových dotazů "to jako fakt? " moc nepřidává. (22.03.2016)