Nábřeží mlh

Poetický realizmus, to nie je iba predzvesť filmov noir ale aj nenápadná predzvesť humanistickej (celosvetovej) katastrofy. Netreba pripomínať, čo sa krátko nato stalo a ako bežní Francúzi trpeli ešte viacej ako predtým (WW2). Aj ďalšie opisné a sugestívne prvky znamenajú určitý paradox : na tvrdý realizmus ísť umelými kulisami, literárnym symbolizmom, odkazmi a zlúčením marginalizácie na veľmi úzkom priestore. Tým všetkým Carné a jeho Nábrežie hmiel triafajú do čierneho. Imponuje mi navyše profesionálny prístup Jeana Gabina. Napriek adorácii a sláve, akú zažil po prelomovej Veľkej Ilúzii, stále si umne držal chvályhodný herecký prístup. Aj vo vzťahu k takýmto undergroundovým rolám. (03.11.2014)

Možno skôr viac povinnosť na oboznámenie sa s prvkami poetického realizmu, ako plnohodnotný filmový zážitok. Myslené z hľadiska dnešnej doby. Nábrežie hmiel už v názve evokuje silnú atmosféru, ktorá je tu prítomná od začiatku do konca. MIERNY SPOILER: Keďže viem, ako filmové postavy Jeana Gabina vo filmoch tej doby končia, tak som nedokázal byť v patričnom permanentnom napätí. No ale máme tu zrod novej filmovej postavy, nárokujúcej si rovnocenné postavenie popri Paríži, Cannes, alebo Versailess, Le Havre. Myslel som, že mi bude konečne sympatický aj Michel Simon (Budoua by som rozhodne z vody nevyťahoval), ale režisér mi tento krátkodobý pocit rýchlo zmenil na niečo medzi ľútosťou a opovrhnutím. (28.04.2014)

Uvedomujem si, že Nábrežie hmiel patrí do francúzskej filmovej klasiky, Carné, Gabin a Simon sú zvučné mená vo filmovom svete. Tiež si ale uvedomujem, že film som per partes sledoval niekoľko dní a zažil pri ňom toľko mikrospánkov, ako pri máloktorom. Naďalej ostanú pre mňa klasikou iba filmy, ktoré si zachovali svoju príťažlivosť až do dneška. Tento film za taký nepokladám. Paradoxne si z neho budem najdlhšie pamätať psíka, ktorý si osvojil Gabina. (07.05.2010)

Nabřeží mlh mělo opravdu ve své době nevídaný úspěch. Málokterý film,v té době zaznamenal tak pozitivní ohlas. Rozhodně i malinko ovlivnilil, vývoj francouzského filmu do šedesátých let a z Gabina udělal opravdovou star ( francouzi by řekli spiš étoiles.) Všechna tato slova platí i pro snímek ,Velká iluze´´(o rok mladší film, rovnež s Gabinem.) S šedesátými lety přišla tzv. nová vlna fr. filmu, ve které si Gabin už prý nevedl tak dobře. Často jsem i četl, že ho režieři nové vlny do svých filmů nechtěli. Ale i po padesátých letech Gabin natáčel pravidelně, hrál brilantně a v dost dobrých filmech.Takže bych s těmi jeho problémy s novou vlnou, úplně nesouhlasil. Ale to jsem se trochu rozkecal, teď už jdeme ke kritice. Prvních 20 mě upřímně dvakrát nebavilo a pociťoval jsem zklamaní. To dlouhé mluvení o ničem, mě na úvod docela uspávalo. Pak naštěstí konečně přišla krásná milostná zápletka. Jasně, dneska už není moc originální a pro určité typy diváků ani atraktivní. Ale mezi Gabinem a Morgan to září, jejich lásku jim prostě věříte. Zahráli to prostě senzačně, to nikdo nemůže vyvrátit. A mně jejich společné scénky strašně bavili. Ta jejich láska byla napsána hezky. Snímek ale vyvrcholí až poslední půlhodinkou, která je vážně lahůdková. Gradace děje je tady vzhledem k roku vzniku filmu, vskutku fenomenální. No přátelé, komu by se (pozor, možná spoiler) nechtělo začít ke konci brečet? Čili ty 4 hvězdy si to zaslouží, dovedu si představit, jak museli být diváci před těmi sedmdesátiosmi lety v prastarých biografech a nelítostný dobách fascinováni. A přiznávám, že já jsem fascinován taky. (04.01.2017)

Osobitá adaptace dobrodružného městského románu, cíleně redukující jeho děj ve prospěch líčení atmosféry. Příběh se tak mění v citlivou komunikaci osamocených bytostí s městem, nořícím se do mlhy gest, slov a obrazů, které znečitelňují tvary věcí a význam činů a postojů, jež by měly výmluvně reprezentovat. Téměř samostatně působící epizody, do nichž se filmové vyprávění rozpadá, se tak podobají drobným básním, obrazným a emotivním, které nepřestávají vyjevovat trpkou atmosféru přístavu, místa, na němž se i návrat přespříliš podobá odjezdu, aby se z něj mohl někdo těšit. (01.02.2014)