Hrabě Monte Christo

Když se dívám na všechna ta kladná hodnocení, přemýšlím, zda-li jsme všichni viděli tentýž snímek. Dle mého názoru jde o absolutní zpronevěření se knižní předloze, což v tomto případě nemohu odpustit. Zatímco seriálu z roku 1998 s Gérardem Depardieu odpouštím obzvláště díky výborným hereckým výkonům, výpravě a skvělé hudbě těch několik dějových nepřesností (a neuvěřitelně přeslazený neknižní konec), této snůšce nesmyslů, které kromě jediného dobrého herce vše výše jmenované chybí, dávám bez výčitek jednu hvězdu. (10.09.2007)

Monte Christů je jako mušketýrů. U tří nezůstalo a srovnávání je podobně problematické. Sošná krása Jeana Maraise je praporem, který tuto adaptaci drží už desítky let v přední linii. Myslím ale, že Jean Marais je jako Dantès skvělý nejen kvůli kráse. Vyzařuje z něj chlad, hrozba a určitá vnitřní strnulost, samota. Přes tělesné strádání se přenesl, ale věznění i jakýkoli druh omezování způsobí, že v člověku něco umře. V Dantèsovi některé citové polohy, z nichž už zbyly jen slabé záblesky. Jeho příběh je tragický ne jen kvůli ztracené lásce, ale kvůli zničení člověka, kterým byl. (27.02.2017)

Jean Marrais jako hrabě Monte Cristo. Může být charismatičtější představitel námořníka Dantese, který se mstí těm, kdo mu sebrali ženu, loď a svobodu? Osobně jsem úplně nadšený nebyl a nevím zda to bylo hlavně díky tomu, že Maraise zde nedaboval můj oblíbený Vladimír Ráž s neuvěřitelně mužným hlasem. Václava Vosku mám jako herce sice moc rád, ale zde mi jeho dabing moc neseděl. Kromě toho bych měl výhradu ke scénáři této adaptace. Možná je věrnější vůči  Dumasovu originálu, než všechny pozdější adpatace, přesto nechápu, kam se  poděl třetí skutečný zrádce Danglár a proč se zde toto jméno stalo jen pseudonymem pro prokurátora Villeforta. A konečně proč se oním třetím zdrácem musel stal Caderouss. Určitou zajímavostí přitom je, že stejně je zápletka upravena v rozhlasové dramatizaci Jiřího Hořčičky z osmdesátých let, kterou moc dobře znám z dětství. Až mám dojem, zda Horčíčka tehdy neopisoval spíše ze scénáře tohoto filmu než z románu samotného Dumase. (24.07.2021)

Když se vysloví jméno Edmond Dantes, každému je okamžitě jasné, o koho se jedná. Hrabě Monte Christo je další z několika známých a legendárních francouzských dobrodružných románů nesčíslněkrát předělaný do filmové i seriálové podoby, který je filmaři přitahován dodnes. Filmová verze z roku 1954-55 je rozdělena do dvou celovečerních dílů a hlavní role se zhostil Jean Marais, který byl v takovýchto historicko dobrodružných filmech jako doma. Mercedes Herreru si zahrála u nás ne zrovna známá Lia Amanda. První díl má podtitul ´Zrada´ a druhý ´Pomsta´. A tím je v podstatě řečeno vše. Režisér Robert Verney tento román sfilmoval už v roce 1943 a to taktéž do dvou celovečerních dílů, avšak spíše v konverzačním kabátě a samozřejmě vlivem doby černobíle. V padesátých letech již měl možnost použít barevný filmový materiál, čehož náležitě využil. Připomínat děj je už dávno nošením dříví do lesa, takže se rovnou podíváme na styl zpracování. Na kostýmní snímek není co vytknout. Doba, kdy se děj odehrává, je i po výpravné stránce uvěřitelná, i když je fakt, že se tvůrci do nějakých složitostí zase až tak moc nehrnuli. Moc neuchvátí ani děj jako takový. Snad každý by očekával výraznou dramatizaci a určité napětí a emoce v rámci intrik, ale bohužel se toho nelze dočkat. Verney se zkrátka držel svého předchozího díla, i když určité scény pojal jinak a lépe, ale celkovému vyznění to stejně moc nepřidalo. Nepomohl tomu ani Marais, který je svou přítomností diváckým tahounem k tomuto snímku. I přes celkovou tříhodinovou stopáž bylo ledasco z románu vynecháno, což lze v rámci hlavní dějové linky o vykonání pomsty pochopitelné, ale právě v rámci tak dlouhé stopáže některá místa prostě vypadají zcela zbytečně chudě. Ne, svým způsobem snímek není zas až tak špatný, jak by mohlo vyniknout. Divácký potenciál má především v jednoduchosti a jednoznačnosti v rámci námětu k pohodovému diváckému odpočinku bez nutnosti na dějem složitě přemýšlet. Dobrodružná klasika, která moc nenadchne, ale pro porovnání s ostatními za shlédnutí určitě stojí. (12.10.2020)

Ačkoliv mám velmi rád hlavního představitele, tak musím hodnotit pouze třemi bodíky. Ne však kvůli Jeanu Marais, ale kvůli velmi povrchně zpracovanému námětu, neboť vzhledem k poměrně dlouhé délce byla spousta důležitých pasáží ošizena na úkor někdy přespříliš dlouhých dialogů, které místy až nudily. Očekával jsem dle zdejšího vysokého hodnocení mnohem více, avšak jak vězeňský pobyt, tak dostání se z vaku ven apod. bylo velmi nedodělané a napůl. A takových pasáží, které zasloužily větší rozpracování, je zde hned několik. Jako jeden příklad za všechny uvedu, že Marais jako Dantes i jako Monte Cristo vypadal úplně stejně a přesto ho nikdo nepoznal - úsměvné, že. Shrnuto, verze s Chamberlainem z roku 1975 je mnohem propracovanější, akčnější a věrohodnější. (04.02.2011)