Ve službách krále

Bývaly časy ve sladké Francii, kdy kromě podlých zlosynů bažících po neomezené moci a bohatství žili i ctnostné panny - a především chrabří rytíři, kteří se statečně a neúnavně bili za své dámy i za svého nedokonalého krále (pokud zrovna někde neleželi přizabití zákeřnými zlosynovými nohsledy). V těch dávno zapomenutých dobách pravda a láska dostaly šanci zvítězit nad lží a nenávistí ... alespoň ve filmu. Jak by ne, když měly v záloze takového neohroženého hrdinu, jakým byl Jean Marais ... a když se i vlci v úzké kooperaci se samotným Bohem a s Panenkou Marií postavili na stranu práva a spravedlnosti. Solidní 3* (30.11.2012)

Film podle novely Henryho Dupis-Mazuela „Le miracle des loups” , jenž lze považovat za remake filmu z roku 1924, je jakýmsi křížencem dvou románů sira Waltera Scotta – Ivanhoe a Quentin Durward, a proto se zde vyskytuje i několik scén velmi podobných těm ze dvou filmů, které byly podle nich natočeny s Robertem Taylorem v hlavní roli- Ivanhoe (1952) a Adventures of Quentin Durward (1955) - např. Boží soud (souboj na život a na smrt) při němž je hájena čest krásné ženy; jak se dostat nepozorovaně do hradu, který hlídá spousta ozbrojenců nebo spory francouzského krále Ludvíka XI. s burgundským vévodou Karlem Smělým, (které ovšem vyplývají ze skutečných událostí). Ač si tento film do hlavní role vybral herce neméně slavného nebo spíše v Evropě i slavnějšího a ve své době neméně krásného, jenž byl idolem mnoha žen a dívek, jsou, tedy aspoň pro mě, výše jmenovaní hrdinové Roberta Taylora daleko reálnější a uvěřitelnější. Leč nepochybné charisma Maraise a taky představitel Karla Smělého - Roger Hanin (pozdější komisař Navarro) a jeho intriky film, ač jej považuji za horší obou adaptací Scottových románů (ty jsem taky hodnotila pěti), udržují na čtyřech hvězdičkách a velmi příjemném pokoukání... (17.09.2012)

Jean Marais je prostě šlechtic s velkým Š a rytíř s velkým R. Za protivníka má záporáka, jehož léčky jsou pozoruhodné, ovšem nikoli bez chybičky. Mimojiné by se měl vždy přesvědčit, zdali je domnělá mrtvola opravdu mrtvá, protože dvě zmrtvýchvstání - to už zavání nedbalostí. Možná je vše předvídatelné a neoriginální, já to historickému filmu s Maraisem velmi ráda odpustím. Neoriginální scénář má kdejaký film. Ale atmosféru francouzských historických filmů a šarm a charisma Jeana Maraise jen tak nějaký film nemá. (13.04.2011)

Pro mě srdeční záležitost a můj nejoblíbenější film "pláště a dýky" s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Hlavní hrdina tu není až tak nezranitelný a tudíž působí uvěřitelněji, častý představitel záporáků Guy Delorme je tu démoničtější než kde jinde, atmosféra středověké Francie je navozena skvěle a nechybí ani některé historické postavy (Ludvík XI.). Pohádkově zabervený vlčí kruh a závěrečný souboj - to jsou moje nejoblíbenější scény z filmu. Podobných filmů bylo v 50. a 60. letech ve Francii natočeno hodně. "Ve službách krále" je jeden z nejlepších. 90%. (12.02.2005)

Stačilo mi vidět o rok staršího Hunebellova Kapitána a již bylo možno naprosto jasně od pár prvních okamžiků scénář k tomuto dílu tak, jako by ležel přede mnou nastole. Cože, statečný rytíř Neuville poražen v turnaji? V tom je nějaký podraz. A opravdu, za pár minut se ukáže, že jo. Pročpak se ten vévoda tak chtivě dívá na tu nevinnou zamilovanou dívku? To on ji asi unese. A taky že jo. A tak dále a tak dále. Po prvních pěti minutách máte naprosto jasno v tom, co je která postava zač, po 20 dospějete k přesvědčení, že už se to nezmění a po 100 si řeknete: "Zase jsem měl pravdu." Také odhadnete, že takový film se neobejde bez hostiny, soubojů, romantických vyznání a honičky s koňmi. Originalita téměř na bodu mrazu a ještě k tomu patetické, tupé dialogy. Hlavně aby to přejsně definované dobro zvítězilo. (23.07.2009)