Jessica Jones

Proč to jen tolik natahovali? Zkrácením o půlku by série získala na svižnosti a z děje by se nic podstatného nevytratilo. Jessica je temná komiksová hrdinka (dle současné módy, že všichni komiksoví hrdinové musí být v depresi a pochybnostech - už je to dost klišé, ne?), která se snaží dostihnout supepadoucha s démonickou supeschopností, která téměř znemožňuje jeho polapení. ____ Jako fajn, ale proč se tam spousta postav chová jako ukázkoví tuponi a to včetně Jessicy? Při x možnostech, jak zlouna zlikvidovat, vždycky zaváhá. Její výmluva o záchraně nevinně nařčené dívky je chatrná, protože by se našly jiné důkazy, jak její nevinu prokázat. Tupý je i superpadouch, který znovu a znovu věří, že by se snad Jessica dala zlákat ke spojenectví, přestože všechny předešlé jeho pokusy v tomhle směru skončily fiaskem. I údajně právnické eso, brilantní mozek téhle profese, se zachová tak pitomě, že by ji měli nejenom vyloučit z advokátní komory, ale její střední škola by měla žádat okamžité vrácení maturitního vysvědčení. ___ Tyhle nelogičnosti a přehnaná délka dělají ze seriálu jen průměrnou podívanou. (29.03.2016)

// "I wish I had a Mother of the Year award... so I could bludgeon you with it." AKA první citování hodná hláška po devíti dílech. Ne, Jessica Jones se vážně nesnaží být Daredevil. A to je v některých aspektech velká škoda. Finále bylo spíš zklamání a dokonce ani přítomnost Night Nurse a pár retconů to nedokázalo zachránit. Ve světě, kde jeden má kontrolu nad vším a ten druhý nad ničím, mě fakt zaráží, jak někdo dokázal tohle téma tak zoufale nevyužít. 6/10 (23.11.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Možná je to tím, že nemám nastudované jiné seriály od Marvelu, ale tohle mě dostalo. U ostatních jsem se nedostala přes 3-4 díly za 3-4 týdny, ale díky Netflixu jsem si mohla Jessicu vychutnat najednou a to asi hodně pomohlo. Daredviovi dám možná taky ještě šanci. Ale Jessica super. Atmosféra výborná, herečka nepřehnaná a záporák luxusní. Plno zvratů a WTF momentů. No, tak zase za rok u season 2. 5* (26.11.2015)

Tak strašně super ta 1. SEZÓNA byla! Teda aspoň dokud nepřišly poslední dva díly, kdy tvůrci teatrálně rozsypali pytel plnej odpudivejch scénáristickejch berliček, za který by se nestyděl ani ansámbl libovolný jihoamerický mýdlový opery. Proč? Proč ta sluchátka nepřišla dřív, proč je najednou Jessica silnější než celý Avengers dohromady, a jakým způsobem ji zázračně mine miliarda dobře mířených kulek? 7/10 a příště ze mě laskavě ke konci jinak spektakulární comicsový show nedělejte blbce. Zamrzelo. (27.03.2017)