Láska šílená

Zajímavý příběh, který je zasazený do nečekaného prostředí, i když je pravda, že právě díky době funguje trochu jinak, než jak by fungoval v době současné. Přesto si nemohu pomoct, ale jako kdyby stál snímek na určité karikatuře, jako kdyby to celé byla jenom dramatická póza, která nakonec nefunguje. (26.05.2016)

Filmu, stejně jako doširoka otevřenému zraku komentáře J. C. musím vyseknout kleistovskou úklonu. Přidám jen Girodetův výrok, který použil Stendhal v Červeném a černém a který na mě při sledování díla mimoděk, a částečně oprávněně, vybafnul z paměti: „Obětovat se svým vášním, budiž; ale obětovat se vášním, jež člověk necítí? Ó smutné 19. století!“ (13.10.2020)

Akože kvalitný, poctivo rozvíjaný európsky art, ktorý však v trendovej rovine hrá viac na pózerskú strunu a na moc okatý chlad. Ten sa prejavuje takmer vo všetkom. Mladý muž usilujúci sa vziať si pod náruč druhú hrejivú dušu, ktorá by zdieľala jeho utrpenie. Tá sa k nemu privinie len pod záštitou zistenej vlastnej (takmer) nevyliečiteľnej choroby, pričom, pokiaľ oni dvaja stelesňujú prílišnú chladivosť a opak potrebnej emfatickosti prejavujúcej sa v každom jednom aspekte (až to pôsobí moc tendenčne), ich okolie je potom snáď až chladiarensky box. Trošku silené, dramatické kľúče Michaela Hanekeho, avšak s menšou razanciou ľudskej bezohladnosti vyplývajúcej z vygradovanej dramaturgie, a menšími, vizuálne pôsobivými scénami. Skôr tradičný drámový festivalový reprezentant než jeho hnací motor. (25.10.2017)

Pozoruhodný koncept, nad kterým však po čase začne být zajímavější dumat, než ho sledovat. Hausnerová podobně jako v Lurdách distancovaně a poněkud potměšile sleduje určitý fenomén, tentokrát však s mnohem širším záběrem. Místo zázračného místa se na osudech básníka von Kleista zaobírá celým jedním uměleckým hnutím a dobovými náladami. Mrtvolnost jednotlivých konverzačních scén není záležitostí pouhé stylizace, ty série "živých obrazů" vyobrazují romantismus z úplně jiného úhlu, než jsme zvyklí. Místo světa velkých a temných emocí či ušlechtilých outsiderů se ukazuje spíše svět svázaný konvencemi jako svěrací kazajkou. I velká romantická láska, která se může naplnit jen smrtí, se v tomto pohledu stává jen sebeklamem nejistého, slabošského a přecitlivělého básníka. Jediné, co rozviřuje nehybnost statických scén, nejsou velké city, ale domácí či divoká zvířata, probíhající mizanscénou. (16.07.2014)

Útrpné, útrpné, útrpné... to som zase raz šliapol vedľa. Tento film je hlavne pre vytrvalcov, pretože si vyžaduje hodne trpezlivosti. Tá je našťastie odmenená samotným koncom, ktorý divákovi ponúkne aspoň peknú myšlienku a metaforu ohľadom života samotného, no cesta k tomu je hrozne bolestivá... Jedným slovom ubíjajúca a z uší vytekajúca nuda v každom ohľade, ktorá je ešte k tomu znásobená prílišnou strohosťou postáv a ich jednotlivých činností. Chápem autorku, že chcela vtedajší život konečnej fázy klasicizmu zachytiť čo najvernejšie, no určite sa to dalo docieliť aj inteligentnejším a zaujímavejším spôsobom. Nebol som spokojný ani s výpravou, podľa mňa bola dosť nedbalo odbitá. Mám na mysli hlavne kulisy a zariadenie domu, kde niektoré jeho časti pripomínali síce biedermeier, no niečo z toho by sa hodilo skôr do secesie (koniec 19. st.). O myšlienkach a životných názoroch toho básnika radšej pomlčím, aj keď s niečím sa dalo súhlasiť. No našli sa tam aj také veci, ktoré ma skôr rozosmiali ako potešili, skrátka ani obsah (až na záver) nebol nič moc. Tento pokus o iróniu mi preto moc nesadol. Podpriemer. 40/100 (14.06.2017)