Krásná hašteřilka

Rivette mne už jednou unudil k smrti ve své tříhodinové uspávačce Célina a Julie ... Tentokrát sledujeme tvorbu jednoho obrazu, který je osudovější, než si kdokoliv dokáže představit. Už jsem pár čtyřhodinových filmů viděl, ale přiznám se, že jsem měl před zhlédnutím Krásné hašteřilky nemalé obavy. Sledovat čtyři hodiny malování jednoho obrazu, koho by to mohlo bavit, říkal jsem si. Jenže charismatický Michel Piccoli a krásná Emmanuelle Béart mne přesvědčili, že to bavit může. Ba dokonce jsem se ani na vteřinu nenudil. A ty čtyři hodiny utekly fakt rychle! (18.06.2010)

Abych pravdu řekla, tak jsem do takhle dlouhého projektu šla s jistou obavou, ale ani trochu toho nelituji. Rozhodně by mě zajímalo, kdo byl tou skutečnou rukou, která malovala nejdříve do bloku a pak na plátno. To byla totiž úchvatná podívaná. Bylo tam řečeno, že v malířství na slovech nezáleží a to mohu potvrdit, protože jich bylo skutečně vzhledem ke stopáži minimálně. I když jsem tenhle film viděla jako třídílný seriál, tak jsem nemohla odtrnout oči od Frenhovy ruky, která tolik toužila tuhou a štětcem zachytit na plátno tu pověstnou Krásnou hašteřilku. Byla to nejen hra světel a stínů, ale i mnoha neobvyklých pozic, které musely být náročné na výdrž. Frenhofer tam říká Marianně : "Chci to, co je neviditelné. Chci vás roztrhat a rozbít na kusy." Ani jsem se tudíž nedivila jeho přiznání, že jedné modelce vykloubil ruku. Drama bez velkých a okázalých, patetických scén, či klišé, jen obrazy a zvuky tuhy na plátně, neuslyšíte žádnou hudbu a přesto to byla fascinující podívaná. Všechny osoby tam měly své místo a slovo v tu pravou chvíli, celé to plynulo tak tiše, nerušeně a já jen sledovala ty prazvláštní vztahy a pouta mezi všemi zúčastněnými postavami až do téměř nečekaného a strhujícího závěru. Smekám před krásnou Emmanuelle Béart, která to téměř celé odehrála bez hadříku na těle, ale její výrazový rejstřík je úžasný a pochopitelně před Michaelem Piccolim, který mě jen utvrdil, že je to herec v velkým H. (30.04.2015)

Určite nebudem tvrdiť, že ma tieto štyri hodiny nudili, to nie, Rivette spôsob rozprávania prispôsobil dĺžke a na jeho vlnovú dĺžku som sa naladil. Bohužiaľ už menej na tú umeleckú a to možno aj preto, že umenie netvorím, iba reflektujem. Sledujeme tak klasických umelcov, kávičkovanie, cigaretky v ústach, nahé telá, zvláštny spôsob komunikácie. Film má síce zaujímavé témy a vlastnú logiku, na konci som si ale predsa len povedal, že na to, čo zdeľuje, respektíve čo som bol schopný vyčítať, by mi stačili úplne hodiny dve a vtedy by asi aj hodnotenie bolo vyššie. Možno ale, keď sa mi toto dielo uleží v hlave, docením ho viac. Alebo keď sa na staré kolená stanem maliarom. (14.09.2019)

Až téměř Melvillovsky precizní snímek, který se nebojí dlouhých scén, jež mají co říci i beze slov. Piccoliho herectví je, jako vždy, uhrančivé. Tiše hovořící Birkin se propracovala z rolí sexbomb do podoby stárnoucí a rozumné ženské, která miluje umělce. Béart mě poprvé zaujala v Manon od pramene, zde opět využívá svých schopností hrát pohledem (netvrdím, že by mohla být náhradou za Annie Girardot, ale ta práce s očima je hodně podobná té Aniččině). (24.06.2012)

Fascinující studie vztahu malíře a jeho modelky, který přesahuje svět umění a zasahuje soukromé životy obou (a naopak). Zmíněný vztah prochází velmi dynamickým a přitom logickým vývojem, počínaje až panicky nesmělým črtáním tělesných rysů nahé modelky malířovým škrábajícím perem – v nejerotičtější scéně, kterou jsem v poslední době viděl, a zároveň předčasném vrcholu filmu. Ten ani při čtyřech hodinách sice opravdu nenudí, na druhou stranu přidaná hodnota nastavovaných minut se postupně snižuje. Na rozdíl od CELINY A JULIE film nepřekvapuje (v mezích zvolené „hry“) až do konce; poslední hodina už jenom potvrzuje a dohrává od jisté doby zřejmé „pointy“ ústředního vztahu. Nemluvě o zjevení postavy sestry mladého malíře, která do filmu vnáší až nemístnou dějovost a konkrétnost, poměrně typický jev pro celý evropský art-film posledních dvou dekád. Nicméně opět nemůžu nevzpomenout Rivettovu práci se scénou: malířův ateliér je úžasně plastický „svět ve světě“, kde všechno – obrazy postavené čelem ke zdi, schody do převlékárny, otisk ženského chodidla i tvůrcova oblíbená kočka – má svoje místo. (25.09.2006)