Země nikoho

Kdyby se u nás natáčely přesně takovéto filmy (tedy stejné kvality), byl bych s českou kinematografií spokojen. Země nikoho vzdáleně připomíná Hřebejkovy tragikomedie, ale je ještě o třídu lepší. Čekal jsem šablonovité drama a dočkal jsem se svěžího, nečekaně vtipného filmu, kde ve vážnějších situacích zamrazí jen lehce, ale o to je film hezčí (netlačí na pilu za každou cenu, i když by mohl). Bravo! (08.09.2006)

[6/10] (Casablanca, Counihan Villiers, Eurimages, Fabrica, Fonds Slovène, Man´s, Noé, Maj, Centre du Cinema et de I´Audiovisuel de la Communauté Française de Belgique, Wallons) (Barevný /// Produkce: Marc Baschet, Frédérique Dumas-Zajdela, Cédomir Kolar /// Scénář: Danis Tanović /// Kamera: Walther van den Ende /// Hudba: Danis Tanović /// Oscar: Bosna (nejlepší cizojazyčný film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.01.2008)

Být pacifistou je nesmírně módní, z toho však pochopitelně vyplývá, že těch pacifisticky a protiválečně laděných snímků je taková kupa, že místo pro něco původního, originálního a oslovujícího se neustále zmenšuje, a proto mnoho protiválečných filmů, zvláště když nemají dostatek prostředků, aby alespoň znázornily kloudná jatka, vyzní prázdně, obehraně a zbytečně. Nemohu si pomoci, ale Země nikoho přes řadu dobrých míst nezadržitelně sklouzává mezi ty trochu nepovedené protiválečné snímky. Je tu satira, jistě. Dost ironie. Pokus o absurdno. Čistý, úsměvný humor. Všeho moc škodí, mnohem lepší by bylo, kdyby se Tanovič býval chytil jednoho z prostředků a propracoval ho do více podob a vyznění. Takto se jedná "jen" o slušnou oddechovku na pozadí znesvářených Balkánců. (06.04.2005)

Výborný film, ktorý na minimálnej ploche a s minimálnymi prostriedkami vypovedá o konflikte v bývalej Juhoslávii a o zmysle OSN viac, ako rozsiahle štúdie. Na príbehu dvoch vojakov znepriatelených strán v zákopoch Zeme nikoho ukazuje, že po krátkom čase sa stráca zo zorného poľa príčina konfliktu a ostáva iba konflikt samotný, ktorý už žije svojím vlastným nezávislým životom. Výstižne je ukázaná impotencia OSN, ktorej schopnosti končia pri zabezpečení starostlivosti o seba a svoju byrokratickú štruktúru. Nazývať ich šmolkovia je veľmi výstižné. Celkovo je film, o ktorom som predtým nič nevedel, príjemným prekvapením. (05.08.2011)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)