Dáma ve zlatém

Spíše povedená televizní inscenace než kinofilm. Bylo to sympatické, ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se hlavní hrdince zase tak nic strašného nestalo (před válkou rozhodně netrpěla materiální ani citovou chudobou a navíc stihla včas emigrovat), aby byla vůči Rakousku tak zahořklá. Soudní proces mohl být více vygradovaný, chybělo mi napětí. (13.07.2015)

Pokud bych vycházel čistě z anotace, očekával bych soudní drama. Na to, abychom Dámu ve zlatém mohli takto žánrově zařadit, se ale u soudu stráví dost malé množství času (pár konfrontací mezi právníky, pár proslovů atp.). Symbol celého sporu, Klimtův portrét Adele Bloch-Bauerové, tety hlavní hrdinky Marie evokuje spíše vzpomínky na minulost, do nichž Maria postupně více a více zabředá. Hledá vlastní identitu, vyrovnává se s vlastní minulostí a očekává katarzi, mezitím absolvuje pár schůzek, občas se zúčastní soudu, arbitráže apod. [==] V jádru filmu totiž moc nejde o samotnou restituci, ale pozornost je směřována k jejím aktérům, přičemž za dominantní lze považovat prvek proměny, resp. proměňující se vztah: 1) Marie k rodné vlasti (změní svůj původně dogmatický názor, že se do Rakouska již nevrátí a připouští, že se společnost posunula dále); 2) Marie k celé kauze (nechce se ji zúčastnit, pak několikrát odmítne znovuzapojení do procesu); 3) Marie k sobě samé, resp. vlastní minulosti (souvisí s bodem 1, postupné otevírání třinácté komnaty); 4) Marie a Randyho (vypjatý vztah restituentky a právníka projde velkým vývojem); 5) Randyho k případu a stejně tak vlastní identitě. Příkladů by se našlo jistě více, šlo o to názorně demonstrovat, jak film s prvkem proměny systematicky pracuje, přičemž ho v určitých momentech konfrontuje s pravým opakem, tedy nemožností proměny (scény s představiteli protistrany, kteří pevně trvají na svém). [==] Ačkoli dominantu považuji za poměrně zjevnou, míra ozvláštnění je diskutabilní, protože uvedené postupy nikterak novátorské nejsou. Tvůrci si spíše berou soudní spor jako rukojmí pro vyprávění příběhu o ženě, která sice svým způsobem ztratila část svého života, kdy byla nucena utéct z rodné země do zahraničí, ale hrůzy holocaustu a dalších zločinů jako mnoho (milionů) jiných na vlastní kůži nezažila. Pokud něco autentického, tak si raději znovu pustím dokumenty Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, Má šťastná hvězda nebo Nesdělitelné. (23.06.2015)

Helen Mirren si ukradla celý film pro sebe. Opět zazářila a všechny zazdila. Nezajímal mě Klimtův obraz jako takový, i když ten je nádherný, ale retrospektivní vyprávění Marie Altmannové. To bylo velmi zajímavé samo o sobě. Určitě by to vydalo na samostatný filmový příběh. Práce s flashbacky byla totiž hodně solidní. Měla ukázat Mariinu citovou vazbu k obrazu, na kterém byla její milovaná teta. Proto mi nešlo do hlavy, že ten obraz dokázala prodat Ronaldu Lauderovi. Musím říct, že mě to potom všem, čím si prošla, šokovalo. O co vlastně Marii Altmannové šlo? O spravedlnost, vypořádání starých a bolestivých křivd? O co? (12.02.2018)

Ten film má slabá místa a jsou zde scény, které jsou zbytečně vyhrocené a jsou dané pouze na efekt, ale to mi ani tak nevadilo. Snímek mě bavil, mimo jiné i proto, že celý příběh je nesmírně zajímavý, a to jak z pohled soudu, tak i z pohledu útěku z Rakouska před nacisty K hereckým výkonům nic nemám. Ryanovi věřím neustále a tady mi mou víru oplácí. (07.07.2015)

Vždy ma poteší, keď vznikne film, kde hrá nejakú rolu umenie v akejkoľvek podobe. A ak je to ešte k tomu niečo podľa skutočnej udalosti, tak sa teším dvojnásobne. Príbeh o Klimtovom veľdiele, "rakúskej Mone Lise" Adele a jej návrate do rúk pôvodnej majiteľky bol vo svojej podstate nedostižným právnym aktom, avšak napokon sa to predsa podarilo a Adele sa po dlhých rokoch vo Viedni presunula do Neue Galerie v New Yorku. Čo sa týka filmu, nie som vôbec nadšený tak ako ostatní (aktuálne hodnotenie 80%), pretože na mňa to celé pôsobilo dosť ťažkopádne a napriek viacerým vrcholom ma film ako celok v podstate nezaujal. Najlepšími súčasťami bola podľa mňa aj tak tá retrospektíva do vojnových čias. Zobrazenie toho celého súdneho procesu Marie Altmann vs. Rakúska ma až tak nebavilo. Takže pre mňa také menšie sklamanie... (23.06.2015)