Elvíra Madiganová

Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % (16.02.2024)

Láska v podobě těžce návykové a životu nebezpečné drogy. Tento film svou náladou, ústřední zápletkou a i svým obrazem (inspirovaným malířstvím 19. století) předchází v mnohém závěrečnou část Polanského Tess, a to tak výrazně, že jednoho napadne, zda se zde Polanski neinspiroval. Všechny ty idylicky (rajsky) působící scény jsou o to působivější, oč více tušíme, že se odehrávají vlastně na prahu předpeklí. A ta závěrečná scéna, kdy z dlaní Elvířiných odlétá motýl – křehký symbol lidské duše. (31.01.2015)

Elvíře Madiganové jen pár strof Elisy Mercoeurové na ubrousek:: "Přišla jsem na slavnost života, na hostinu, / přisednout k poháru, a přesto posléze / nový host nepoznal tíživou kocovinu, / poslední, těžký díl na každém řetěze. // Ano, já věděla, že svícny hodokvasů / mizejí postupně, neshoří najednou, / viděla květiny, tu pomíjivou krásu, / popadat zvolna z hlav s tím, že se nezvednou. // Já směla rozpoznat na čelech stolovníků / prchavé záblesky smutku i naděje / a čekat s úsměvem nad střídou okamžiků, / že také svítání k západu dospěje. // Zkušenost platíme smutkem, jsme zadluženi, / a přesto slzami jsem neplatila, ne, / sled bezstarostných dnů, to bylo moje jmění: / jen květy z překrásných luk času trhané. // Já chtěla v životě jedno, žít krásným chvílím! / Šílet! A nikoli rozumně přemýšlet! / Co na tom, že mi dnes vyčítáš: prý se mýlím! / Tys nikdy nevěřil snům krásných mladých let! // Radíš mi, mateš mě, hovoříš bez ustání / o zítřku, ale co přinese, nevíš sám. / Až se nás optá smrt, co řekneme té paní? / Ty, o čem přemýšlíš, já zas, co prožívám. // Nazývej to, jak chceš, moudrost či poblouznění, / osudu nevrátím den ani hodinu! / Šťastni jsou všichni ti, jimž naposledy není / zatěžko s úsměvem opustit hostinu." (31.07.2017)

A to čo bolo? Popravde, som z toho hrozne unavený. Film o dvoch zaľúbencoch, ktorí sa len tak láskyplne na seba pozerajú, cmučkajú, krásne si hrkútajú, sem tam nejaká výčitka, akrobatické vystúpenie na lane, prechádzky s piknikovým košíkom po lese.... no proste hrozne vyprázdnené a absolútne o ničom. Bez nápadu, ktorý by dej niekam posunul, bez gradácie vývinu udalostí a bez dramatizácie. Navyše mi tá romantika prišla ako len taký slon na hlinených nohách s nereálnymi základmi. Vyvstáva len kopec logických otázok typu ako: a prečo niekam neutiekli...? zahraničie?, žiaden boj o lásku?... to vážne stojí za to len tak sa vo dvojici bezprizorne potĺkať po lese a po lúkach a potom si vpáliť guľku do hlavy? Veď vravím... nereálne a totálne hlúpe. Pochybujem, že by sa niekto tak retardovaný našiel (i v tej dobe) a riešil celú situáciu tak ako tí dvaja. No proste nuda ako hrom, navyše hlúpa. Za zmienku stoja len kostýmy, slušná huba a tá pekná herečka, do ktorej by som sa zaľúbil aj ja :). Podpriemer. 40/100 (26.01.2018)

Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. (31.10.2023)