Durak
The Fool
Hlupák
Režie:
Jurij BykovScénář:
Jurij BykovKamera:
Kirill KlepalovHudba:
Jurij BykovHrají:
Arťom Bystrov, Natalja Surkova, Jurij Curilo, Boris Něvzorov, Kirill Poluchin, Alexandr Koršunov, Olga Samošina, Darja Moroz, Sergej Arcibašev (více)Obsahy(1)
Jedna noc, jedno město, jeden dům, jeden opravář a několik set ohrožených životů. Film Hlupák je příběhem Dmitrije Nikitina, typického obyvatele zapadlého ruského města. Jednoho večera je místo hlavního inženýra povolán k nahlášené závadě v panelovém domě. Dmitrij si uvědomí, že nejde jen o pár prasklých trubek, nýbrž i o celou budovu která v dezolátním stavu sotva stojí na pevné půdě. Ve chvíli, kdy si zjistí, že podle propočtů budova nevydrží stát více jak jeden den, už jde o každou minutu a odhodlaně se rozhodne víc než 800 lidí zachránit. Dmitrij se celou noc snaží najít pomoc i u těch nejvýše postavených, ale čím dál tím víc mu začíná docházet, že věci se nedějí tak, jak by měly. A že pro takového hlupáka není na světě místo a pochopení. (Ulmos)
(více)Videa (1)
Recenze (130)
Bykov opět exceluje. Nechává běžný rutinní den vygradovat jistým nálezem do maxima, kde odhalí jak prohnilost celého systému, tak zkaženost charakteru jednotlivých lidí, kde v bludném kruhu "ne - to my nejsme takový zlý, to život je takový". Bezpráví na jednotlivých lidech v matičce Rusi opisuje do nekonečně jejich chování. Bykov to bere od nejnižší vrstvy po nejvyšší. ...a jen idiot nebere. ()
Pochmurná výpověď o (ne)fungování jednoho nejmenovaného ruského maloměsta a bezmoci jednotlivce s dobrým úmyslem, který se setkává s absolutním nepochopením. Téma je hrozně depresivní a taky nervydrásající. O to víc si vážím toho, že tvůrci zůstávají při zemi a zbytečně to nedramatizují (ostatně to fakt není třeba) přehnaně výraznou hudbou nebo zběsilým střihem (během sledování mě napadlo, že kdyby šlo o americký film, pravděpodobně by byl plný prostřihů a záběrů, jak se budova postupně hroutí atp.). Díky tomu je vyznění filmu jasné, jednoduché a působivé. Společnost v rozkladu a zmar, kam se podíváš. A durak (hlupák), který zarytým mlčením, kamennou tváří a obdivuhodnou odhodlaností připomíná pomstychtivým oligarchům (a nejen jim) jejich bezcharakternost a cynismus. ()
Bykov dobre pozná ruské pomery a sprostredkováva nám ich pekne na zlatom podnose. Základný problém je originálny a vychádza z reálnych problémov súčasného Ruska. Zachráni alebo nezachráni "hlupák" osemsto rodín pred skazou? Jasná otázka, čiže nasleduje veľmi napínavý dej. Hlupák je klasicky stavaný dejový film, ktorý poskytuje podnety na zamyslenie, alebo skôr už len nad otázkou, či skutočne hodiť ručník do ringu, keď ľahká váha bojuje so super ťažkou. Bykov nám však "reportáž" o ruskej realite podáva značne doslovne. Partia skorumpovaných politikov totiž sedí sama v miestnosti a rozprávajú si o svojich úplatkárskych aférach, ako keby o nich navzájom nevedeli. No musí sa o nich dozvedieť aj divák a najľahšou cestou je maximálna doslovnosť (v tomto smere považujem aj názov za nešťastný). A to bohužiaľ počas celého filmu. Zaujímavejším faktorom je presah a nadčasovosť filmu, kedy práve o Rusku Hlupák nie je, ale je o ľudskom charaktere všeobecne. A herci, samozrejme. No a výborný je plagát k filmu, prečo, vám dôjde po zhliadnutí. ()
[AFF 2015] Pôsobivý protipól Zvjagincevovho Leviatana. Tam, kde zádumčivý majster atmosférických, spiritualitou presakujúcich obrazov volí za podmanivých tónov virtuóza Glassa epické rozprávanie, veľké okázalé gestá a umelecké metafory, sa Jurij Bykov v čistom (až takpovediac očistnom) realizme obracia k nízkym pudom a fyzickému zhnuseniu. Metafora je tu „všehovšudy“ jedna - symbolické znázornenie prehnitého mocenského aparátu zvonka i zvnútra rozpadávajúcim sa panelákom a jeho kritickým ekosystémom. Súboj obyčajného človeka s najvyššími spoločenskými úrovňami je komorne zarámovaný jedinou nocou a zviazaný s prostredím paneláku, do ktorého sa postavy neustále, dobrovoľne i proti svojej vôli, vracajú. Kolaps skorumpovaného systému s narušenou statikou sa kruto a neúprosne vlečie v dynamických dlhých záberoch a naliehavých kamerových jazdách s organickou strihovou skladbou a intenzívnou diegetickou zvukovou kulisou klaustrofobických chodieb paneláku, uväzňujúcou diváka uprostred uragánu. Nemilosrdná štylistická forma chladnejšia ako ruská zima neponúka odľahčenie a nezanecháva ani štipku nádeje. Len je to možno až príliš podriadené tézovitosti známeho príslovia: „za dobrotu...“ 85% ()
Už v prvním komentáři bylo k tomuto filmu řečeno v podstatě vše zásadní (a další ho trefně doplňují), takže už sem jde jen stěží napsat něco, co tu dosud nezaznělo - snad s výjimkou pár osobních dojmů. Viděl jsem už docela hodně depresivních ruských filmů, ale tento jim v míře své bezútěšnosti téměř kraluje - vybavuji si, jak jsem se v průběhu filmu děsil "ach ne, přece to nemůže skončit TAKHLE". Nu, jak je vidět, může - do jisté míry je to tedy asi film s předvídatelným závěrem, a zamrzet může i často vytýkaná doslovnost děje, ale jinak je to film, který mě bezvýhradně dostal - a to především svou atmosferickou syrovostí a celkově realistickým dojmem, kterým působí (byť by se asi dalo diskutovat, nakolik film skutečně odráží ruské reálie a co vlastně stojí za jeho vznikem - osobně si to ale netroufám posoudit). Mrazivé, autentické, skličující, nadčasové a naléhavé - takové je poselství, s kterým tento výborný film přichází. Durak je nesmlouvavý filmový zážitek - nejen všem fandům kvalitní současné ruské kinematografie lze toto výtečné drama jen doporučit. Po jeho zhlédnutí se mi v duši rozlil hluboký smutek - dostávat tenhle film z hlavy budu hodně dlouho. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (5)
- Tesne po odvysielaní filmu na ruskej TV stanici došlo k prepusteniu jej riaditeľa. (PATWIST)
- Film bol v koprodukcii ruským ministerstvom kultúry. (PATWIST)
- O jednu z hlavních písní ve filmu, konkrétně "Klidná noc", se postarala ruská undergroundová rocková skupina Kino. Ve své době patřila k nejlepším anti-sovětským kapelám vůbec. (Ulmos)
Reklama