Roger Waters: The Wall
Roger Waters: The Wall
VOD (3)
Obsahy(1)
Roger Waters The Wall je hudebně-zážitková road movie, která zachycuje světové koncertní turné zakládajícího člena legendární britské skupiny Pink Floyd v letech 2010 až 2013. Záběry, pořízené ve třech městech na dvou kontinentech, putují mezi 150 metrů dlouhým jevištěm a zákulisím, ze kterého vše exkluzivně komentuje sám Waters. Divákům se naskytne pohled na úchvatnou hudební a vizuální show, ve které nechybí pyrotechnika, bohaté projekce a před zraky rostoucí monumentální zeď. Waters při tvorbě ohromující rock'n'rollové show doslova zhmotnil vlastní imaginaci a protiválečné vize – stejně jako původní dvojalbum rockové opery z roku 1979 nese i film silné pacifistické poselství a stopuje Watersovu osobní minulost, kterou tvrdě zatížila otcova a dědečkova smrt ve světových válkách. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (106)
Koncertní záběry fascinující, dokonce bych řekl, že takhle v kině to musí být lepší než na živo. Ale to je jen domněnka, nikdy jsem na koncertě nebyl. The Wall je bezesporu vynikající dílo se silným poselstvím. Líbilo se mi jak se jej snažil Waters naroubovat na současnost. A fakt, že jeho děda padl v první světové válce, když jeho otci byly dva roky a jeho otec padl u Monte Cassina v druhé světové, když Rogeru byly rovněž dva je fakt síla. Ve finále je Roger Waters s rodiny první, komu se v posledních třech generacích podařilo dožít tak vysokého věku. Ale... když už nadávám na systém, nevím proč se pak nechám doprovázet z koncertu policejním kordonem a proč se snažím ve filmu hrát ožralého na baru, když vím, že nejsem kdovíjaký herec. Právě to sdělení mimo původní Zeď je dost opruz a dalo by se sestříhat asi tak na polovinu. Když už by tam mělo být mluvené slovo, bohatě by stačil úvod Liama Neesona, který je skvělý a běhal mi z něj mráz po zádech... ()
Koncerty nějak nejvyšším hodnocením neřeším, ale Roger Waters: The Wall by si to asi zasloužil. Cestovaní po Francii a Watersovi dialogy mě sice moc nebraly, ale jako trochu sentimentální člověk jsem to schopen odpustit. Neodpustím ale těm co stvořili zbytečné české titulky. Ti měli nějaké významy písniček na háku a prostě plácali kraviny, takže po třetí písničce jsem se svezl na sedadle dolů abych přes hlavu před sebou neviděl, co jsou ještě schopní vymyslet. K hudbě se nemá cenu vyjadřovat, slyšet Comfortably Numb a sledovat co to s publikem dělá je nepopsatelné. Asi nejsem jediný kdo by si přál tento koncert skutečně zažít. ()
Nemůžu si pomoct, ale z toho všeho co Roger za poslední dekády produkuje, je tahle znovuvzkříšená The Wall zdaleka nejslabší. Nechápejte to špatně. PinkFloydovská The Wall je jedno z nejzásadnějších alb své doby a i dnes dokáže rezonovat jako máloco.. ale přestože se Roger snaží inovovat, přidat song, pozměnit aranže atd, je -z mého úhlu pohledu- nesporné, že koncept legendárního dvojalba je dnes pro Rogera značně svazující. Je evidentní, že značná část motivů, které kdysi skrz album ventiloval, je dnes už cosi z čeho vyrostl (vyřešil si to) a naopak se mu ne vždy úplně daří roubovat na zatvrdlou formu zdi témata která jsou pro něj aktuální dnes. Roger je dnes velmi ostře (a mě blízce) ideologicky (nebo přesněji ideově) vyhraněný a snaží se tyto ideje manifestovat právě skrze Zeď.. To by teoreticky mohlo docela dobře fungovat.. Roger by se ale musel vzdát značné části obrazů neoddělitelně vrostlých do původního (zásadně intimnějšího) příběhu Zdi. To ale nejde. Lidi očekávají ikonické animace a specifickou symboliku a tak se ve výsledku pere staré s novým.. Intimní zpověď s velkými revoltujícími prohlášeními atd.. Problematika sama o sobě je vizuální stránka celé show.. Zeď (ta fyzická, na jevišti) prvotně koncipována jako tupě sterilní bariéra, která vyroste mezi diváky a kapelou a která je až skrz hudbu a příběh stržena se zde stává jen obřím plátnem pro vizuální onanie. Tozn. úplným protikladem původního záměru, a co hůř, i úplným protikladem toho co Roger hlásá. Divák se MUSÍ BAVIT, protože si přece ZAPLATIL a nemůže půl hodiny pronikat skrze zeď pomoci své imaginace, emocí, schopnosti vnímat.. Jakoby chtěl Roger diváky "ubavit k smrti".. a tak promítá na zeď animované akčňáky o tom jak je svět povrchní, jak konzum odvádí pozornost od podstaty, jak lidi málo přemýšlí.. Paradox.. Navíc v průběhu show Roger Zeď několikrát jakože bortí, ohýbá a otevírá (pomoci projekce) což mi taky připadá dost mimo mísu...... Co mu ale zbývá (než dav bavit), když při záběrech do davu člověk vidí stádo ovcí, které na své Ajfouny natáčí koncert přestože okolo lítají desítky profi kamer, které celou show natáčí ze všech možných úhlů, v super kvalitě a se super zvukem..? Néé vole. Zaplatil jsem si, tak se potřebuju, namísto oddání se hudbě, soustředit na to abych měl důkaz o tom, že jsem tady byl.. (nebo já fakt nevím jak takový blb může přemýšlet)... Rogerovo putování za hroby svých předků je pak spíš jen očekávaně pathetickou a poněkud neautentickou vsuvkou. Kdo má Rogera naposlouchaného, toho to asi ani nepřekvapí, ani neurazí, ani nenadchne... Kdybych to měl podtrhnout a sečíst, řekl bych, že celek je takovým nesourodým kočkopsem kde se o místo na jevišti perou perfektní momenty (létající prase "požírané" davem) s momenty které byly myšleny dobře, ale nevynikly (choreografie detí během Abitw) až po bezradné nonsency (velká část projekcí a efektů na zdi).. Navíc, speciálně u Zdi je Gilmourova absence vážně až bolestivá..... Příště až si pustím Waterse, tak určitě nesáhnu po tomhle filmu, ale po jakémkoliv záznamu jeho sólové dráhy.. + s velkým očekáváním vyhlížím Us+Them, kde snad konečně bude moct dát naplno volný průchod všem svým ideím a bude moct kázat i mimo koncepci zdi.. () (méně) (více)
Fenomenální koncert. Luxusně zaranžovaná a vysoce promyšlená záležitost. Tiše závidím všem šťastlivcům, kteří toho mohli být součástí. Roger Water povýšil standardní koncert na zcela jinou úroveň. Velká pacifistická záležitost s těžkým myšlenkovým přesahem. Zimomriavky mě provázely skoro celé dvě hodinky a několikrát jsem byl až nezvykle naměkko. Stačilo k tomu rozeznít pár tónů mých oblíbených skladeb. Opravdu úžasná záležitost. Vše bylo nádherně vymyšleno i provedeno. Jeden z mála koncertů, na které bych byl ochotný vážit cestu. Prostřihy se mi až tolik nezamlouvaly, ale na celkovém dojmu toho až tolik nezměnily. Roger Waters je opravdu válkou poznamenaný (dokonce oběma) a já mu věřil snad každé zazpívané slůvko. Vážně úžasná záležitost, která potěší určitě nejen Pink Floyďáky. Jakožto jejich příležitostný posluchač, nemohu hodnotit jinak. ()
Z audiovizuální show samotného koncertu (vlastně 3 koncertů) se místy tají dech. Ta velkolepost budí respekt a v několika sekvencích jsem se z těch nápadů málem pochcal - pardon, samozřejmě počůral. ALE! Na druhou stranu tu máme skoro polovinu stopáže vlezlých monologů či dialogů s Rogerem o tom, jak je válka krutá a jak Rogera poznamenala. Do toho tu Roger obejde hřbitovy svého dědy i otce, zahraje na trubku a vypije pár panáků, aby si v poměrně zábavném závěru poklábosil s kámošem Masonem. Předešlé epizody bohužel celkem nudí. Co ale vyloženě znechutí, tak je místy až zbytečně násilná protinacistická propaganda, která vrcholí těsně před koncem v podobě kamerových detailů na některé fanouškovské (nebo fanatické?) jedince z davu. Fakt prdel! ()
Galerie (13)
Photo © David Oppenheimer
Reklama