La La Land

Po nadhodnocovaném, exhibicionistickém Whiplashi se u mě Chazelle plně rehabilitoval. Pokud La La Land byl tím, k čemu doteď směřoval (debut Guy and Madeline on a Park Bench by o tom vypovídal), pak je všechno odpuštěno. Bál jsem se, jak to bude s tím záměrným amatérismem a autentizací, ale podle mě to funguje výborně - třeba vypadávání z role při společném zpěvu u piána, které by se jindy dostalo až na DVD/Blu-ray do gag reelu, je fakt kouzelné. Zároveň se to pod roušku "nezávislého" pojetí muzikálu nijak nerozpadá, ale naopak to má precizně načasované vyprávění a skvělou kameru a střih. Popravdě nevím, co proti tomu kdo může mít, pokud není zapšklý cynik nebo úhlavní nepřítel jakýchkoli muzikálů. Po velmi dlouhé době hollywoodský film, na který bych s chutí šel do kina několikrát po sobě - takovouhle ryzí dávku dopaminu jsem od továrny snů nedostal ani nepamatuju. (15.01.2017)

Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! (08.02.2017)

Lahůdka, ve které si mě Chazelle jako diváka krásně povodil. Celé to krásně vypadá i zní, ale dlouho jsem měl problém přizpůsobit se tomu, že La La Land je až moc velké retro a pocta starým muzikálům. Dokud se neukázalo, že režisér si ty silné emoce, krutě pravdivé momenty a trošku drsnější zacházení s hrdiny šetří na poslední třetinu. Ta mě regulérně rozbila. A právě kontrast krásného snového světa plné barev a lásky a reality, která bývá ke snílkům někdy hodně krutá, posouvá La La Land mezi filmy, které je prostě nutno vidět. (15.05.2017)

"Ať si do mě život buší, on se unaví. Pak mu zas ukážu." Já jsem tedy brilantní zpěvák, kterej dokáže svým patrně tenorem vyděsit jakékoli množství demonstrantů a zahnat je na zoufalej útěk do uranovýho dolu. Proto si dovolím hodnotit pěvecký výkony hollywoodských kolegů a musím uznat, že se se mnou nemohou měřit, protože ti by svým kuňkáním nezahnali ani veverku do lesa. Nicméně se to o něco lépe poslouchá a i když jsem se v průběhu filmu cítil býti tradičně obalamucen oscarovým pozlátkem, tak musím uznat, že Mia na konkurzech, Sebastian v popovým balení a závěrečnej kýčovitě pestrobarevnej alternativní konec mě hodně pobavili. (30.10.2017)

Budoucí filmová klasika!!! Damien Chazelle je pro mě zjevením posledních let, takto už se filmy dnes netočí. Měla jsem pocit, že sleduji film ze zlatého věku Hollywoodu a přitom k tomu stačil docela obyčejný scénář. Dokonalá ukázka toho, že i z obyčejného scénáře jde udělat cosi nadpozemského, pokud se točí s citem a láskou. Někdo přede mnou použil spojení filmová magie, to je přesně to, co La La Land vystihuje. Je to ten typ filmu, po kterém se budete chtít znovu zamilovat (nemluvím teď jen o lásce k muži, či ženě) a zasnít, všem snílkům ostatně Damien skládá velkou poklonu. O chemii mezi Ryanem Goslingem a Emmou Stone by se dalo vyučovat na filmových školách, není vůbec troufalé říct, že Emma zde podala nejlepší výkon své dosavadní kariéry. Závěrečná desetiminutovka mě dokonale rozdrtila a bylo to něco, v čem se každý z nás může najít, jelikož Damien vypráví o docela obyčejných věcech, ale právě ty jsou pro nás v konečném důsledku přece nejdůležitější. Pro mě absolutně dokonalý film, který si v kině minimálně jednou zopakuji. 100% (01.01.2017)