Love

Není to nic revolučního a v dnešní době už ani zvláště kontroverzního, ale proč by taky mělo být? Pořád je to jenom klasická "amour fou", viděná milionkrát v jiných, nejen francouzských filmech, takže hledat tady mermomocí cosi echt nového a šokujícího, jenom protože vyhajpovaný Noé, je nesmysl. Love se dá hodnotit v podstatě pouze v rámci Noého vlastního, v realitě neukotveného světa, kde svítí jenom rudé světlo a stříhá se výhradně poskočnými střihy - v rámci tohoto světa je to jeho jasně nejlepší, nejucelenější a nejzábavnější film, kde si konečně všechno sedlo na to správné místo. A i kdyby nebyl, tak už jen estetické kvality Aomi Muyock a geniální využití skladby Maggot Brain od Funkadelic to posunují mnohem výše, než většinu letošní festivalové tvorby. (19.09.2015)

Ani kontroverzia, ani hlbší myšlienkový prínos. Vyumelkovaná estetika sexu s priliehavo zvolenou muzikou zlyháva na opakovateľnosti scén. A tak nudu repetície neoživí ani swingers párty ani pozvanie transsexuála do postele. Ústredná myšlienka filmu je veľmi prostá. Odvodená od odlišných očakávaní a správaní sa muža a ženy vo vzťahu. Mužovi nerobí žiaden problém spávať s desiatkami (stovkami, záleží na jeho šikovnosti a potencii) iných žien. Popritom rovnako intenzívne milovať jednu a tú istú ženu. A vracať sa do hrejivého prístavu večnej lásky, akoby sa nič nestalo. Žena toto vníma ako problém.Napriek jej úvodným proklamáciám o otvorenosti vzťahu a hovorení si o všetkom. Po zistení mužových záletov nasleduje zmätenie, proti-nevera ako pomsta, útek do drôg, alkoholu, únik zo vzťahu. Samozrejme, výnimky existujú, ako všade, princíp zostáva. Tu sa vzťah zamotal v nesprávny moment prasknutia prezervatívu - hrdinovi praskol pri nesprávnej žene, plod začal rásť v nesprávnom brušku. A tým sa, už i tak rúcajúci, vzťah definitívne pochoval. Film Láska predstavuje z väčšej časti pitvanie sa v zlyhaniach a utešujúcich spomienkach na doby, keď bolo fajn. Pozitíva iste sú. Ako vždy u Gaspara elegantne nakrútené scény. Dokonalé zladenie s hudbou. Ruchy použité tak, aby zdôrazňovali náladu scény. Prvýkrát ukázaný rimming na plátne áčkového filmu. Niekoľko presných postrehov o povahe vzťahov. Prežívanie emócií podmienené užívaním drôg (tentoraz marihuana, kokaín, extáza). Nuž a zaujímavé je, že hoci obaja hlavní hrdinovia boli umelci, zo svojho umenia, okrem umenia fyzickej lásky neukázali, ale že vôbec nič. Vyšli z umeleckého prázdna, prešli intenzívnym obdobím zamilovanosti, aby sa vrátili do prázdna. (28.06.2020)

Někde mezi 4a5 .. Noe je jeden z mála filmařů kteří mají sílu mě naprosto rozebrat. Pro mě citlivá témata pitvá tak sugestivně, detailně a nekompromisně, že je pro mě vždy velkou výzvou postavit se dalšímu filmu čelem. A přesně to od uměleckého díla očekávám. Výzvu která jde až na dřeň. Psychedelický bad trip který mě protáhne nejhnusnějšími zákoutími mé mysli abych z toho nakonec vyšel obohacen (nebo byl aspoň rád, že jsem neskončil ve cvokhausu)... Láska je hodně silná a bolestivě upřímná výpověď, která ale asi většinu lidí zmate zdánlivou, prvoplánově šokantní sexuální explicitou. To je ale myslím jen zdání. Krom nevkusně nešikovného výstřiku do kamery mají snad všechny explicitní scény své opodstatnění a jsou klíčovým prvkem pro budování emočního jádra filmu. (27.10.2018)

Pornografie slovem, nikoli obrazem. Podobně umělecké kompozice rozmanitě propletených těl jako u Noého v hardcore pornu neuvidíte. Těla jsou přitom snímána převážně v celcích (nikoli fragmentarizovaně), v nichž je nápaditě a přitom poměrně decentně pracováno s barvou, hrou světla a stínů i hloubkou prostoru (ačkoli 3D efekt si uvědomíte spíše díky výstřiku do kamery). Ovšem tuctovým příběhem a strojenými větami, které hrdina s tváří mladého Dennise Hoppera (ovšem bez jeho charismatu a živočišnosti) pronáší, nemá Love k pornoprodukci daleko. Neochota vést jasnou dělicí čáru mezi láskou a sexem není moc efektivní, pokud jinou než tělesnou podobu lásky příliš neberete v potaz. Podstatná část vztahu Murphyho a Elektry je rekapitulována prostřednictvím strkání jistých objektů do jistých otvorů, na což je sice zásluhou hezkých těl mladých herců pěkný pohled, ale uniká mi, co jiného než vzrušení si z toho má divák odnést (ale rád si to nechám vysvětlit od toho, kdo Noého záměrům rozumí lépe). Chápu, že fyzické pojetí lásky odpovídá skutečnosti, že protagonista je sebestředný čurák, který ničím jiným než vlastním čurákem moc nepřemýšlí (má ovšem dobrý filmový vkus, jak dokládají plakáty z filmů jako M, Taxikář nebo Zrození národa, mezi které jako kdyby se režisér chtěl se svým dílem zařadit). Noé se ale neumí rozhodnout, zda kvůli tomu Murphyho odsuzovat (čemuž odpovídají vnitřní monology, odhalující, jak velký čurák ve skutečnosti je), nebo s ním soucítit - stesk za láskou v podobě, v jaké na ni Murphy vzpomíná, není po většinu filmu nijak relativizován (nemluvě o autobiografických rysech postavy nebo jeho pojmenování syna jménem Gaspar). Teprve v poslední třetině neúměrně dlouhého filmu se mění způsob, jakým jsou intenzivní sexuální sblížení rámována. Už ne jako aktivita krásná a příjemná, ale temná, vysilující a vyprázdněná. Tedy podobně jako ve Studu. Vzhledem k tomu, že tyto temnější scény se chronologicky odehrály před těmi příjemnějšími, jsme vedeni k přehodnocení i dříve viděného. Vyvstává otázka, zda Murphy nebyl po celou dobu, co jsme jej sledovali, nikoli muž bezhlavě zamilovaný, nýbrž prostě závislý na sexu. Ambivalentní závěr, značící možná propad do pekla vlastních vášní, možná upřímně míněný soucit s Murphyho příliš pozdním (jako v každém melodramatu) procitnutím, však v kontextu mnoha předcházejících minut nevnímám jako podnětnou výzvu směrem k divákovi, ale pouze jako poslední projev tvůrčí bezradnosti, kterak natočit smysluplný film, který by s divákem komunikoval téměř výhradně pomocí erotických scén. Jiní tvůrci, například Nagisa Óšima v Koridě lásky, dokázali předložit funkční řešení. Gaspar Noé jenom dvě hodiny zkouší možné způsoby a zuřivě si při tom honí ego. Chvílemi podmanivě, povětšinou nezajímavě. 50% (11.09.2015)

Problémem tohoto filmu je, že je sebestředný a samolibý, ale vezměme to od začátku. Uprostřed stojí muž, který se nachází ve vztahu, jež ho nenaplňuje a tento muž by mohl symbolizovat mnohé z nás. Sledujeme jeho prožívání vztahové minulosti, která se točí především kolem sexuální minulosti, ztotožňujeme se s jeho vzpomínkami na cosi dokonalého, co měl, ale už nelze obnovit. Jeho charakter je reálný a musím říct, že spousta pocitů je zachycena velice působivě a pravdivě. Tím se tedy dostávám k tomu, že Láska Gaspara Noé není jen porno s příběhem, naopak je to film, v němž lze nalézt hluboké sdělení, ovšem on ho ve své nabubřelosti utopil v přehršli erotických scén. Ty plní svou funkci pouze zkraje, později už se jedná o prostou samoúčelnost, snahu šokovat a tedy zbytečné protahují film, jehož poslání by lépe vyniklo v prostoru 90 minut... 6/10 (15.06.2016)