Love

No, fešáčik pekne opálený, to potom môžeš malému synáčikovi vo vani so slzami v očiach šepkať: "Vieš, život nie je jednoduchý...". Veď hej, život nie je jednoduchý, keď si ho poserieš tým, že nevieš od samej radosti, do čoho by si tú svoju cicinu vopchal. Tak sa zvykne skomplikovať život, to máš veľkú pravdu. Prvá signálna sústava a namiesto mozgu žaluď s guľami. (23.11.2016)

Osobitě pojatá studie (velmi vášnivého) vztahu, kterou činí kontroverzní pouze enormně explicitní sexuální scény. Těch je navíc skutečně mnoho, s čímž souvisí moje asi největší výtka - hodně přetažená délka. Jinak je to ale opravdu krásně natočené (tedy když pominu často otravný Noého trademark v podobě "blikajícího" střihu) a ústřední dvojicí velmi přesvědčivě zahrané. Velice pocitová záležitost, jejíž asi nejlepší scénou je pro mě "návštěva" sex klubu, kde hraje Carpenterovo main theme z Přepadení 13. okrsku! ;-) Btw postava Muprhyho je pro mě dokonalým ztvárněním člověka, jenž sám sobě nevěru nepokrytě schvaluje, zatímco u své partnerky ji takřka není schopný snést. 70 % (04.06.2017)

Nikdy bych nečekal, že se u novinky Gaspara Noého budu nudit. Love se snaží působit strašně kontroverzně a relevantně k mezilidským vztahům, nicméně je to jen součást naoufklého hype. Ve skutečnosti totiž tato novinka není ničím jiným než po prohlédnutí explicit ničím jiným, než jen tuze prázdným snímkem, který kromě špatných hereckých výkonů a hrubých nepřirozených dialogů za dvě a půl hodiny v kině téměř nic nenabídne. Těch pár nápaditých momentů je fajn, pokořování hranic cenzury filmu taky, nicméně spíše než lásku film připomíná bezpředmětnou sebehanu. (26.09.2015)

Pornografie slovem, nikoli obrazem. Podobně umělecké kompozice rozmanitě propletených těl jako u Noého v hardcore pornu neuvidíte. Těla jsou přitom snímána převážně v celcích (nikoli fragmentarizovaně), v nichž je nápaditě a přitom poměrně decentně pracováno s barvou, hrou světla a stínů i hloubkou prostoru (ačkoli 3D efekt si uvědomíte spíše díky výstřiku do kamery). Ovšem tuctovým příběhem a strojenými větami, které hrdina s tváří mladého Dennise Hoppera (ovšem bez jeho charismatu a živočišnosti) pronáší, nemá Love k pornoprodukci daleko. Neochota vést jasnou dělicí čáru mezi láskou a sexem není moc efektivní, pokud jinou než tělesnou podobu lásky příliš neberete v potaz. Podstatná část vztahu Murphyho a Elektry je rekapitulována prostřednictvím strkání jistých objektů do jistých otvorů, na což je sice zásluhou hezkých těl mladých herců pěkný pohled, ale uniká mi, co jiného než vzrušení si z toho má divák odnést (ale rád si to nechám vysvětlit od toho, kdo Noého záměrům rozumí lépe). Chápu, že fyzické pojetí lásky odpovídá skutečnosti, že protagonista je sebestředný čurák, který ničím jiným než vlastním čurákem moc nepřemýšlí (má ovšem dobrý filmový vkus, jak dokládají plakáty z filmů jako M, Taxikář nebo Zrození národa, mezi které jako kdyby se režisér chtěl se svým dílem zařadit). Noé se ale neumí rozhodnout, zda kvůli tomu Murphyho odsuzovat (čemuž odpovídají vnitřní monology, odhalující, jak velký čurák ve skutečnosti je), nebo s ním soucítit - stesk za láskou v podobě, v jaké na ni Murphy vzpomíná, není po většinu filmu nijak relativizován (nemluvě o autobiografických rysech postavy nebo jeho pojmenování syna jménem Gaspar). Teprve v poslední třetině neúměrně dlouhého filmu se mění způsob, jakým jsou intenzivní sexuální sblížení rámována. Už ne jako aktivita krásná a příjemná, ale temná, vysilující a vyprázdněná. Tedy podobně jako ve Studu. Vzhledem k tomu, že tyto temnější scény se chronologicky odehrály před těmi příjemnějšími, jsme vedeni k přehodnocení i dříve viděného. Vyvstává otázka, zda Murphy nebyl po celou dobu, co jsme jej sledovali, nikoli muž bezhlavě zamilovaný, nýbrž prostě závislý na sexu. Ambivalentní závěr, značící možná propad do pekla vlastních vášní, možná upřímně míněný soucit s Murphyho příliš pozdním (jako v každém melodramatu) procitnutím, však v kontextu mnoha předcházejících minut nevnímám jako podnětnou výzvu směrem k divákovi, ale pouze jako poslední projev tvůrčí bezradnosti, kterak natočit smysluplný film, který by s divákem komunikoval téměř výhradně pomocí erotických scén. Jiní tvůrci, například Nagisa Óšima v Koridě lásky, dokázali předložit funkční řešení. Gaspar Noé jenom dvě hodiny zkouší možné způsoby a zuřivě si při tom honí ego. Chvílemi podmanivě, povětšinou nezajímavě. 50% (11.09.2015)

Můj první třiDé film... Mohla jsem jít na Hobita ve 3D, mohla jsem jít na Gravitaci ve 3D... Ne, já si počkala na svůj první zážitek s touto technologií na erotické drama. Za co hodně srážím hodnocení, je délka filmu. Podle mě by stačilo 90 minut a vyjádřilo by se vše. Takhle už jsem poposedávala a ty spešl brýle se mi zarývaly do nosu. Jinak příběh a umělecké zpracování byly celkem fajn, dokonce jsem se tam jednou zasmála, čemuž bych předtím nevěřila. Asi takový vyšší průměr, ale na čtyři hvězdy mě nedotlačíte, i kdybyste mi tu jednu scénu, kvůli kterému to ve třiDé dělali, pouštěli pořád dokola. (28.09.2015)