The Faith of Anna Waters

Tong si zřejmě řekl, že když už bude poslouchat kecy o neoriginalitě, tak ať to stojí za to a rozhodl se v jednom filmu zrecyklovat duchařinu, strašidelný dům, vymítačsko-posedlý žánr a navrch přidal něco z té Bible, aby se neřeklo. A na mě to fungovalo. Atmosféra byla slušná, bubáci ušli, párkrát jsem se echtovně lekl a když se nad tím člověk zamyslí, tak samotný nápad s Babylónskou věží nebyl vůbec špatný. Na Elizabeth Rice v hlavní roli se dobře koukalo a tak jediný problém jsem měl s představitelkou Katie, která byla nesympatickým frackovitým jelitem a trochu mi vadil občasný televizní look. No ale to se dalo překousnout a celkový dojem tak zůstal překvapivě dobrý. 70% (26.06.2016)

"Pokud jste nikdy nevěřili v Boha, nyní je čas začít." A já asi věřím, protože Jeho jméno jsem během sledování téhle šarády často vzýval, asi takhle: "Ku.va Bože co tohle ku.va je? Dyk já to ku.va Bože vůbec nechápu!" A tak podobně. Nevím, jestli jsem dneska nějak extrémně nechápavý, nebo přepracovaný, nebo nesoustředěný, nebo se o mne pokouší Herr Alzheimer... A nebo je vina na straně jakéhosi šíleného Asiata, který stvořil scénář i režii za šest dnů a sedmý den odpočíval, jako muže a ženu ho stvořil, a viděl, že je to dobré... Džýzys co to plácám... No prostě nějak jsem nepochopil co v tom měl dělat ten livjátan (jehož přesmyčku jsem ovšem hned rozlouskl), co měl znamenat ten hýbající se potápěčský oblek, proč vlastně všichni ti lidi páchali seppuku, proč do toho motali babylónskou věž, atd atd, jen jsem na to v průběhu večerního živení se čuměl jak tupé hovado abych na konci zjistil, že vlastně ani pořádně nevím, o čem to celé bylo. Jdu si radši přečíst něco od Heideggera, jehož nesrozumitelné blábolení mi po tomhle scénáristickém galimatyáši bude připadat jako konzumní oddechová četba. (30.11.2016)

V Singapuru se dějí věci. Dvě ženy tam spáchaly rituální sebevraždy, které zachytila webkamera, celou záhadu přijíždí rozlousknout reportérka, která zde prostě musí být, vždyť jednou z obětí je její sestra, následně je dům s pozůstalými zamořen duchy, na církev se stupňují kybernetické útoky, na přetřes přijde exorcismus i vyvolání démona Leviathana, popisovaného v Bibli. Těžko říct, jestli jsem na něco v tom výčtu zapomněl, neb je toho na jeden film přehnaně hodně. A rozhodně nelze prohlásit, že by to celé bylo bravurně natočené, originální a celistvě fungující. Singapurský režisér Kelvin Tong měl asi strach, že už si nic jiného pro americký trh nezrežíruje, a tak pro jistotu do své americké prvotiny vecpal, co mu jeho ruka na papír přenesla. A pro diváka vznikla trochu muka. V pohodě totiž stačilo rozvést tak dvě dějové linie, naflákat všechno možné se prostě nedalo ukočírovat zdárně. V podstatě se jen čekalo, v jakém bodě se všechny postavy, kterých také nebylo málo, potkají a udělají spolu pořádný hororový mejdan. A nic z toho. Vše je jen velmi kolovrátkově zrežírováno, prakticky je zde jen minimum extra zapamatovatelných scén. Ale když režiséra tolik bavilo to stereotypní strašení, tak proč ho hned posílat do prdelních otvorů. Film v oblasti žánru hororu nic extra nepřináší, je sice značně předimenzovaný, není ale ani nijak katastrofálně nezvládnutý. Prostě od snaživého režiséra to byla (s)míchaná hororová tutovka, ze které se dá vybrat něco málo zajímavého pro oko diváka. 5/10 (04.02.2017)

Netvrdím, že ma tento horor dostal na kolená, ale určité kvality mal a preto musím oponovať tunajšiemu hodnoteniu, za mňa by to bolo aspoň takých slušných 60%. Čo by som u väčšiny filmov považoval za mínus, pri The Offering musím vyzdvihnúť ako veľký klad. Sršala z neho totiž jasná béčkovosť a miestami až príliš jednoduché, amatérske poňatie a to ako keby dodávalo na autentickosti a hutnej atmosfére. Pravdupovediac som sa celkom dobre bavil a dokonca som aj s miernym napätím vyčkával, ako sa celý snímok vlastne skončí. (18.07.2016)

Máma s dcerou, obě trpící dědičnou neurologickou chorobou, kterou provází ztráta koordinace a následně nekontrolované pády zapříčiňující zranění či smrt, bydlí v domě se strmým dřevěným schodištěm, no a protože safety first, je dětský pokoj pochopitelně umístěn v patře, neboť směrem seshora dolů se člověkovi odjakživa lépe kutálí. Bomba. Tato drobná nuance jako by naznačovala, co nebohého diváka čeká. Milovník exorcismu Tong tam sází jeden profláklý hororový prvek za druhým, ale činí tak způsobem, že při lekačkách se vám zklidní tep, atmosféra donutí po zádech přebíhat horko a chlupy nejeví sebemenší tendenci se napřímit. Snad propříště ten církevní IT pracovník lépe nastaví Ježíšův firewall, aby se k nám podobný spam vůbec nedostal.. Hrozně rutinní duchařina občas oscilující k žánrové parodii. Když dva dělají totéž, jeden je Wan a druhý neobdivoWan.. (21.10.2016)