Žena

Kéž by se dnes v noci stal zázrak a Glenn Close vyhrála Oskara za hlavní ženský herecký výkon, kéž by ! Její role ženy, která vlastně celý život žije ve lži kvůli předsudkům a regulím společnosti, je totiž zřejmě její životní..."ze slepé lásky, stala se služba na celý život"........................moje hodnocení = 9 z 10. (24.02.2019)

„Chtěl bych poblahopřát i vám, Joan. Myslím, že lidé manželku nedoceňují.“ - „Já svou ženu doceňuju. Hodně ji oceňuju.“ - „Tak jsem to nemyslel. Myslel jsem zbytek světa.“ A právě na tom zbytku světa někdy záleží nejvíc…Z výrazů tváře a gest manželky je divákovi jasné, že tu něco nehraje. Ale ono ve filmu nejde ani o to znát pravdu. Spíš je to o tom, jak se s ní popasují hlavní hrdinové. Protože dostat cenu z rukou švédského krále a vyslechnout si potlesk plného sálu může být pěkné, ale na jednoho to už může být příliš. To pak můžou ven vyplout dobře (a léta) skrývané emoce. A tady se dostávám k tomu nejlepšímu na snímku, hereckým výkonům stárnoucích manželů. Pryce je výtečný, ale Close zvládá své pocity vyjadřovat ještě o něco lépe (a dočkala se za to alespoň toho Zlatého glóbu). Také mě bavilo, jak řada scén začne svůj pravý smysl dostávat až postupně (jako třeba takové zdánlivě nepodstatné radostné skákání na posteli). A závěr (který přišel v pravý čas) se také povedl, ona postava nezklamala. Celkově solidní 4*. (05.04.2020)

» Sedmička sa zvyčajne posudzuje, ako šťastná číslovka « 『 Bohužiaľ, ani na siedmy krát to opäť nevýjde 』Škandinávsky štáb taktiež so sebou prináša typickú, severskú, ponurú atmosféru, i keď laureát za literatúru, Joe Castleman, by mal mať v konečnom dôsledku určite veľkú pozitívnu radosť na srdci zo zisku prestížnej Nobelovej ceny ? _Je poctený, keď ho telefonát doma v Amerike prebudí zo spánku, a tak sa spolu so ženou Joan, i so synom Davidom, v decembri letecky vypravia na sever chladnej Európy, kam sú pozvaní na udeľovací večer, kde si má prevziať hlava rodiny „nobelovku” ... Úvodná idilická harmónia začína postupne vysychať, pretože na svetlo sveta vyplávajú staré rany z minulosti, ktoré sa ešte úplne nezahojili... Nebudem zbytočne spoilerovať, aby som nepokazil scenáristické vykryštalizovanie celej situácie. Je to zlomová udalosť, ktorá všetko doteraz obráti kompletne naruby. _ Všimol som si, že synátor Jeremyho Ironsa, Max, podal veľmi dobrý herecký výkon, za ktorý by ho mal tatko isto pochváliť. Ak nie, tak mu zavolám, aby tak aj učinil. Jeho filmových rodičov stelesnili : Jonathan Pryce s Glenn Close, ktorí boli mimochodom obidvaja - interesantní, ale z ich hereckých výkonov som určite nespadol na riť ! Nachádza sa tu i krátka retrospektíva, ktorá všetko potrebné vysvetľuje. Videl som jeden z tých prostých filmov na jedno pozretie, že už nikdy neuvažujem o tom, aby som sa k nemu ešte niekedy vôbec vracal. (26.01.2019)

Glenn Close je moje favoritka. A po Albertu Nobbsovi se na ni dívám už hodně jinak. Je bravurní. Ještě než v tomto filmu došlo k situaci v baru u vodky s novinářem - tak jsem si sama říkala - kurnik - ta žena "trpí", je nějakým způsobem svázaná, co se tam safra děje....A ta její ztuhlost, neprojev nějakého náznaku, připadala mi jako žena, která je uvězněna ve svém těle a nemůže vůbec nic říct,jinak vybuchne....Nevím, nevím...na Oscara zdali s tímto dosáhne, ale je vynikající. Film mi připadá silně "evropský" - trošku nevím jak to přiblížit, ale držel mě celou dobu v nějaké ostražitosti - ať už hudbou, svojí zvláštní barvou a určitým tajemnem a vytrvalostí..a pana autora Castlemana bych nakopala do koulí... (31.01.2019)

Manželství má být sdílení dobrého i zlého. Jednoho i druhého přicházejí během života různé dávky, ve vyšším věku toho zlého přibývá. Člověk by si měl vzpomínku na to lepší schovat na později jako takový "ohříváček", ale většinou to nikdo nedělá a pak se jen diví. Přijdou těžké zkoušky. A taková zkouška nadchází i manželce úspěšného spisovatele. Obětovala se a celý život se dívala na manželovy úlety, pády a držela hubu a krok. Teď mažel dostává Nobelovu cenu, je to cena i pro ni, za její oddanost a pomoc. Pro ni to je ale především uvědomění si všeho co bylo, co ztratila, co neměla. A všechny ty emoce přiletí najednou, během několika dní pobytu ve Stockholmu. Perfektně zahráno, uchopeno. Nenudil jsem se ani chvíli. 80% (14.10.2020)