Deník komorné

Klasický Buňuelův počin jsem viděl hodně dávno, nevzpomínám si přesně děj, ale utkvěl mi pocit, že mě ten film zase tak hluboce nezasáhnul. Totéž se dá říct o novém zpracování. Atmosféra, kostýmy, herecké výkony jsou výtečné, ale filmu chybí náboj, kouzlo, něco, co by ho ozvláštnilo, zkrátka plyne, plyne, někam se trochu posune a pak najednou skončí. Tečka. (23.11.2015)

Tak tedy, mě tohle neotřelé, "non-standard movie" velmi zaujalo. Především neobvyklým pohledem na tehdejší vrstvy společnosti jaksi z druhé strany. Drsným realismem a vykreslením nerovných vztahů mezi bohatými a jejich "domácím personálem". A také kvůli kameře, která občas přinesla zajímavé pohledy na dobové detaily (šaty, předměty,...).  A samozřejmě, příjemně se dalo koukat hlavně na Célestine/Léu Seydoux, že. Dávám 4*. (05.08.2022)

Minipříběhy a zážitky komorné, které jsou tu úsměvné, tu reálné, tu kruté, tu sarkastické. U flashbacků se vám bude zdát, že nedávají moc smysl z hlediska střihu, ale na konci filmu pochopíte, že slouží spíš k tomu, aby se vám hlavní linka nezdála moc monotonní. Film bez pointy, tam kde čekáte, že se to rozjede k velkému finále to překvapivě utnou titulky. 65% (Viděno v rámci 18. Festivalu francouzského filmu.) (23.11.2015)

Průměrné tři * jen proto, že na Léu Seydoux se docela pěkně kouká, kostýmy a prostředí také pěkné. Ale v průběhu mě to začalo nějak nudit. A taky, neznaje knižní předlohy, mi to přišlo krapet chaotické, nelogické, to proč pořád střídala rodiny, u nichž sloužila, ty jakési "konkurzy" či "pohovory" jsem nějak moc nepobral, to bylo dost zkratkovité. A konec vyznívá tak nějak do ztracena. (10.05.2022)

Pojetí Luise Buñuela mi přišlo mnohem lepší, protože snímek v jeho podání měl tu správnou společenskou kritiku. Tohle se z francouzského filmu z roku 2015 v podstatě vytratilo a vše je prezentováno jen jako určité borcení pozlátka, ale je to takové pozvolné, lehké, málo úderné. Hlavní hrdinka mě tu v podání Léy Seydoux nebavila. (01.08.2017)