Padesátka

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

Pro někoho laciná pokleslá zábava, pro mě osobně kurevsky dobrej poctivej horalskej humor na úrovni. Zdejší podivné horské panoptikum mě (až na pár momentů) královsky bavilo a co víc, v samém závěru (tak jako v případě svérázného nekompromisního hlavního hrdiny Pavky Bulána) vykouzlilo spokojenej šmoulí úsměv ve tváři a to se počítá. Tahle režijní prvotina Vojty Kotka s nezaměnitelným rukopisem Petra Kolečka se nebere vůbec vážně (včetně dramatické poslední čtvrtiny) a byť příběh není tím, o co se může snímek opřít, překvapivě přesné herecké obsazení Pavelka-Taclík–Schmitzer a jím zdatně sekundující Tříkrálový (ne)pijan Dulava, to bohatě vynahradí. 75% P.S. zdejší hodnocení mě nepřekvapuje….. (15.02.2016)

Spousta povedených hlášek. Škoda, že velice slibný komediální rozjezd nevydržel celou dobu ve stejném tempu a nezůstalo to u čistokrevné komedie (chvíli bylo i drama až thriller) v parádním zábavném retro stylu. "Brousení" padesátek je snad až moc protlačované jako hlavní nosné téma filmu. Ale že bych se nesmál, to nemohu říci. Rozhodně nadprůměrná komedie a Kotek se za celovečerní prvotinu rozhodně stydět nemusí. Je to jedna z filmových komedií, jehož některé hlášky a vtípky objevíte při dalším shlédnutí. V každém případě nejlepší česká komedie roku 2015. (viděno: 3x - kino, dvd) (28.12.2015)

Co dodat. Česká komedie. Ano zasmějete se. Dokonce i několikrát. Jenže vše je předvídatelné a nezapamatovatelné. Navíc když se do filmu začne vkrádat to co mi češi do komedií vkládáme rádi, tedy něco smutnýho, máte dojem, že už se zase díváte na něco co už jste několikrát viděli. 55 procent. Úplně zlý to není. (09.05.2016)

Vojta Kotek se stejně jako jeho herecký kolega Jirka Mádl rozhodl zkusit natočit svůj vlastní film a ukousl si příliš velké sousto, které nedokázal spořádat. K ruce měl celou řadu slušných herců a zasněžené prostředí hor, ale bohužel neměl k ruce kvalitního scénáristu a i s režií dost tápe. Film není vyloženě trapný, jako tomu je u většiny filmů české produkce (ačkoliv postava Prachaře je klasickou karikaturou, která se v tuzemských filmech vyskytuje) jen není absolutně vtipný a neví, jak pracovat s postavami ani příběhem. (27.02.2019)