Padesátka

Zkoušela jsem se na to dívat dvakrát - v různé náladě a rozpoložení - ale vyšlo mi z toho pořád to stejné: velice chtěná, ale povětšinou nepovedená parodie na černý humor. Ale ona je to prostě dřina a do jisté míry i alchymie, rozhodně nestačí jen sprostě mluvit. Ale myslím, že herci si to užili hezky. (21.05.2016)

Zklamání ani náhodou, přes počáteční nedůvěru to Kotek dokázal. Nedosáhnul sice podobné kvality jako kolega Mádl se svou rodinnou komedií Pojedeme k moři, ale díky chytře napsanému příběhu Petra Kolečka přinesl zimní vánoční mírně inteligentní podívanou o tom že na horách to mají ti lidi prostě jinak. Tam se nic moc neřeší, snad leda jednoho naštve když mu mladej pražskej prasák obtáhne starou nebo když si někdo vymyslí rakovinu, aby motivoval svýho syna k dokončení slavného závodu. Běžkařem se člověk prostě rodí. Docela se mě to líbilo a spokojenost se dostavila. 55% (02.01.2016)

Nedivím se, že někomu už film přijde přes čáru a trapný, absurdní či až příliš bizardní. Jak to ale vidím já? Mám ve velké oblibě Pavelku, Taclíka i Dulavu, dále hory a jsem milovník běžek. A nestydím se za to. "Ty se stydíš! Ty se stydíš, že jsi běžkař!" Ano, humor je místy laciný a zápletka se smutnýma padesátkama se možná zdá až přes čáru, ale já se bavila. Kupení absurdních situací a šílených osobních pokřivených pohledů na svět mě totiž okouzlilo. Prostřihy na mládí některých hlavních hrdinů je osvěžující a dávkované přesně ve správný okamžik. Všemu prospívá i mix netradičního soundtracku, včetně zvuků jako z grotesky (např. svlékání jako když bičem mrská). Kamera skvěle využila nádherné zimy v Krkonoších a podtrhla netradiční a trochu zvrácenou horskou atmosféru. Laciný humor a černý humor je prokládaný vážnějšími myšlenkami v přesně v takové kombinaci, která mi sedla. Odklon od šílené hláškující komedie k vážnějším otázkám mě mile překvapil a za to patří hvězda navíc. "Prostě hory..." (06.01.2016)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

KoteKolečko + Mountain + Bizár. Svým způsobem zábavný fanatik bílé stopy Pavelka a kolem něj horské panoptikum ztrácející se v mlze pokleslosti, zoufalého dramatického oblouku a groteskního retra. Chtěl jsem dát Padesátce šanci, ale bylo to marné, jako kdyby nyní Prachař zkoušel na orbitu vyhnat mráz z Valentiny Těreškovové. A kocour Taclík v závěru na krmelci? No mňau úcta, snad ho od lizu neštípala sedinka.. (24.10.2016)