sofiapetra

Je mi úplně jedno, jestli mi někdo bude vyčítat, že jsem se nechala zmasírovat propagandou, protože ten někdo je zas úspěšně zasáhnut jinou. Dobro a zlo existuje. A já si vybírám, že pro mě je Alexej Navalnyj hrdina. Kdyby to byl jen takový tiktokový kašpárek a narcis, tak by se do Ruska nikdy nevrátil.

Vynikající scénář a vše skvěle zahráno. Jednání všech postav se dalo pochopit. Ač to bylo šíleně smutné, vůbec to nebyla jen depka. Skončilo to velkou nadějí, že jsou lidi schopni se na něčem dobrém domluvit. Že nad zákony a suchou řečí paragrafů je ješte něco víc, co má právo rozhodovat - srdce a rozum; musí ovšem být nutně ve shodě.

Je to velice zvláštní a jiné. Dost často to chcete vypnout a utéct od toho, ale pak se zase vrátíte. Tedy aspoň já.

Mělo to spád, spoustu zvratů, přijatelné vysvětlení a bylo to napínavé, co víc si v tomto žánru přát.

Jedna hvězda za prvních deset minut - nekonečný příchod na hotelový pokoj vypadal slibně bizarně. Co se dělo pak, bylo pro mě už nestravitelné a naprosto nepřijatelné. Že to nebylo chytré, ftipné ani nápadité, vem čert, ale ono to bylo vůči Dalímu celou dobu vyloženě zlé - a to se odpustit nedá.

Po "Přišla v noci", filmu, který opravdu nesnáším, je tohle balzám na duši. Silný a  opravdový scénář, uvěřitelné dialogy. Skvělý výkon Karla Rodena a Reginy Rázlové. Lva za nejlepší herečku měla rozhodně dostat ona a ne ta děsivá osoba, která ho dostala jen a pouze za ztvárnění svého osobního šílenství (což mnohým docvaklo bohužel až při předávání).

Otřesné.

Nevím, proč by zrovna toto (viz šílené a naprosto nespravedlivé hodnocení zde  na ČSFD) mělo být horší než desítky jiných českých současných rádoby komedií. Je to čistý, lehce stravitelný průměr. Jana Bernášková si to poctivě odžila, napsala a zahrála. A jak jsem se - díky četným mediálním výstupům, dovtípila, jedná se v podstatě o autobiografii a vlastní život připadá neobyčejný kdekomu. Ale vidět se to dá a pár ftipných situací se tam našlo. A na závěr poučení - herečky, které mají doma režiséra, nebo alespoň scénáristu, jsou na tom líp, než ty, které ho nemají. Děkuji za pozornost.

Musím si po pár dnech přiznat, že mě to docela zasáhlo. Všechny etapy jejího života byly prostě smutné. Ale jen ze smutku se dobrý film neuplácá. Emocí tam opravdu mnoho nebylo, například až ke konci jsem pochopila, že její spolubydlící není kamarádka, ale sestra.

Neuvěřitelný příběh (a to ještě jednoho bratra ubrali, protože tomu by už nevěřil nikdo), který si úplně říkal o filmové zpracování. Wrestling mě sice nikdy nezajímal - a ani nezačne, je to vážně něco nelidsky odporného, ale síla toho filmu je hlavně v psychologii a dynamice rodinných vztahů.  A o úžasném bratrství. Ta rodina rozhodně nebyla prokletá, jak si postupně všichni namluvili - jen otec byl autoritářské hovado (a ano, díky tomu chlapci dřeli a byli úspěšní) a matka pobožná bezcitná kráva (tedy aspoň v tom filmu). Učebnicový příklad toho, že ani ten největší úspěch pocit šťastného života negeneruje. Když tady okolo lidé píší, kolik jich na tom bylo s nimi v kině:  tak u nás dohromady tři.