Režie:
Lasse HallströmKamera:
Jörgen PerssonHudba:
Björn IsfältHrají:
Anton Glanzelius, Tomas von Brömssen, Anki Lidén, Melinda Kinnaman, Kicki Rundgren, Ing-Marie Carlsson, Ralph Carlsson, Reidar Jönsson, Lennart Hjulström (více)Obsahy(1)
Ingemar žije se starším bratrem a těžce nemocnou matkou. Přijímá kopance osudu bezmocně jako pes Lajka, který zemřel při cestě do vesmíru. Když se matčin stav zhorší natolik, že se nemůže o syny starat, Ingemar odjíždí na venkov. Poznává jiný život, opravdové kamarády, příbuzné, kterým na něm záleží. Navíc přichází doba chlapcova erotického procitání a o veselé zážitky není nouze. Díky tomu se mění Ingemarův pohled na svět a dřívější hluboká melancholie se nevrací, ani když jeho matka zemře. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (68)
Cekem příjemný rodinný snímek o dětství chlapce Ingemara (Anton Glanzelius), kdy se zdravotní stav jeho matky (Anki Lidén) natolik zhoršuje, že je poslán na venkov k příbuzným. Ale zde nemusí truchlit, protože poznává jinou část života, kde lidský život plyne tak nějak více pospolitě a harmoničtěji. Najde si nové kamarády, pozná příbuzné, kteří ho mají rádi a prochází prvníma láskama a poznáváním odlišností na tělech. Příjemný hořkosladký film o prostých krásách dětství, o krásách, strastech a štěstí bezstarostného dětského života. ()
Vcelku dobrá a zajímavá podívaná na nástup pubertálního období, prožívání prvních lásek a řekněme intimních zkušeností. Naproti tomu smutný a dojemný příběh o umírající matce, vypořádávání se s tímto faktem a život u příbuzných na venkově. Tento snímek má opravdu něco do sebe, ale nenadchnul mne natolik, abych hodnotil víc jak 3*. ()
Teď už další z mých oblíbených cizokrajných filmů. Očima dítěte sledujeme jak probíhal život padesátých let. Jedná se o poetický příběh ustrašeného, zoufalého ale velice chytrého chlapce, který poprvé nesměle u svých příbuzných poznává laskavost lidí, přátelství, lásku ale i smutek. Režisér ví, jak zaujmout vypracovaností postav i skvělou atmosférou. - "It really bothers me when I think of that poor dog Laika. She had to do it for human progress. She didn't ask to go." ()
Především hlavní představitel (který mi zprvu nepřišel sympatický a na konci jsem z něj nemohl spustit oči) má zásluhu na tom, že je tenhle film uvěřitelný a v pravém smyslu slova milý. Neuhýbá před vážným nebo trapným veselým ani dojemným tématem - a neuhýbá tak vyváženě, že pocit ze snímku je (alespoň pro mne) velice pozitivní. ()
Ingemarovi v životě chybí pořádná mužská osobnost, která by ho tak trochu popostrčila. Nemocná matka mu nedokáže poskytnout skutečnou lásku a oporu. Ani s chlapcovým sebevědomím to není dvakrát růžové. Vše se změní až po odjezdu na venkov ke strýci, kde nalézá sám sebe. Poetický snímek švédského režiséra Lasse Hallströma nabízí Ingemarovo první oťukávání s láskou, přátelstvím.. Nic proti obyčejnosti, ale tvůrce měl přeci jenom trochu přitvrdit na příběhu, taková ta staromilská atmosféra a poetický, pomalu plynoucí příběh mi třeba u Hallströmových Pravidel moštárny sedly o mnoho více!! ()
Galerie (26)
Photo © 1985 AB Svensk Filmindustri
Zajímavosti (5)
- Když jede Ingmar (Anton Glanzelius) podruhé vlakem za příbuznými, vlak vydíme z pohledu zhora. V tu chvíli si mužeme všimnout kusu kovové tyče, patrně součást vybavení štábu. (J.A.K.)
- Dva bratři mají zcela odlišné akcenty. Ingemar hovoří švédsky s Göteborgským přízvukem, zatímco jeho bratr Erik mluví silným dialektem Stockholmu. (Nedhelborn)
- 45. Zlatý Glóbus za rok 1987 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Švédsko (danecek24)
Reklama