Co žere Gilberta Grapea

Môj najoblúbenejší film od Lassa Hallstroma. Ani neviem prečo, nikdy mu vlastne nemám čo vyčítať. Tie hviezdičky, ktoré jeho filmom udeľujem, sú iba výsledkom emocionálneho dopadu jeho filmov na mňa. Scenáre sú vždy približne rovnako dobré. Zistil som, že Di Caprio nikdy nebol teenagerský pajác pre ujačené dievčatá, že Depp si od začiatku kariéry vyberal veľmi dôkladne, kde bude hrať a že na tomto filme ma nič nežerie. Ja žeriem jeho. (28.09.2012)

Jasné, že každý máme své problémy a filmy tu odjakživa jsou a budou od toho, aby právě takové příběhy zprostředkovaly, ovšem story Grapeovic rodinky je vskutku drsná a "bohužel" i politováníhodná. Johnny Depp předvedl svůj herecký výkon s takovou noblesou, že mu ztrápeného mladíka, který si chce jen užívat normálního života a ne se starat o půlku rodiny nebyl problém uvěřit. K tomu mu však zdařile pomáhal neskutečný DiCaprio, který se jako retardovaný Ernie předvedl na jedničku. Už jsem kdesi psal, jaké to asi musí pro herce být, ztvárňovat takové role postižených jedinců, ale tento výkon byl opravdu neuvěřitelný. Jestliže jsem si například u Gluma v Pánovi prstenů říkal, kde kčertu sehnali takovou malou šedivou obludku, tak zde jsem se nestačil divit, jak se jim povedlo a zadařilo do filmu obsadit postiženého chlapce. Leo byl skvělý, a čím více sleduji jeho starší filmy před Titanicem, tím více pro mne zmíněný Cameronův megasnímek znamená jen takový hercův oddych, kde se upřímně řečeno moc nepřetrhnul. Co žere Gilberta Grapea je skvělé drama s nezapomenutelnými postavami, všedními problémy jedné ztrápené rodiny, a hlavně přehlídkou bravurních hereckých výkonů v podání mladých herců, což překvapí o to více. (18.08.2009)

Působivý snímek, který ukázal, jakou hvězdu bude mít stříbrné plátno v Leonardu DiCapriovi. Jeho ztvárnění retardovaného Arnieho je dechberoucí a nominace na Oscara zasloužená. Johnny Depp vedle něj herecky vypadá jako mladší bratr a ne naopak, ale je to dáno jednotlivými postavami, nechci tím tedy říci, že by byl Depp horší herec. (08.05.2009)

lasse hallstrom je prvá trieda v žánri pozitivistických drám zo života malomesta a gilbert grape je jeho najlepším kúskom (napriek tomu, že má na svojom konte veľa kvalitných filmov), film (ako každý jeho snímok) trpí "forrestgumpovským" syndrómom - nie v zmysle, že tam je mentálne postihnutá postava, ale v zmysle prijatia divákmi: väčšinu to osloví, no niektorí neznesú to mierne vykalkulované ľúbivé zoskupenie figúrok, sladkotrpkých epizódiek amerického života, kde aj depresia vyzerá pomilovaniahodne a kde každú chvíľu očakávate zatlačenie na nejakú emóciu - áno, z tohto hľadiska to je trochu stávka na istotu (ako v každom lasseho filme), ale tuto to vďaka dobrému scenáru a skvelej plejáde výborne hrajúcich hercov na čele s úžasným dicapriom v jeho zatiaľ najlepšom hereckom výkone napokon dopadlo celkom šťastne; (11.01.2013)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)