Przesłuchanie
Interrogation
Režie:
Ryszard BugajskiScénář:
Ryszard BugajskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Danuta ZankowskaHrají:
Krystyna Janda, Adam Ferency, Janusz Gajos, Agnieszka Holland, Anna Romantowska, Bożena Dykiel, Olgierd Łukaszewicz, Tomasz Dedek, Jan Jurewicz (více)Obsahy(1)
Virtuózní, životní výkon K. Jandové v náročné roli lehkomyslné kabaretní zpěvačky, uvržené v 50.letech do soukolí fanatické mašinérie státní bezpečnosti. Osamělá vzdoruje nekonečným výslechům, týrání a ponižování. Respektuje instinktivní úctu k sobě samé, odmítá svědčit proti "vlastizrádci", impulsivně odmítá bezpráví, nespravedlivost, zločinný záměr degradovat její osobnost. V utrpení krystalizuje síla jejího charakteru. V uzavřeném prostředí cely a vyšetřovací místnosti autor nepateticky a dost naturalisticky načrtává modelové charaktery mučitelů a jejich obětí, vytvářeje emocionálně intenzivní psychologické monodrama v prudkém tempu. Jeden z nejvýznamnějších antikomunistických filmů se dostal do polských kin až v r. 1989, jako poslední uvolněný, neboť jeho režisér rok po jeho natočení emigroval do Kanady. Postavu komunismu oddané spoluvězenkyně vytvořila známá režisérka Agnieszka Hollandová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Syrová obžaloba komunistické paranoie 50. let. Kabaretní začátek vůbec nenapovídá jakým směrem se polský trezorový film bude ubírat. Sotva se však hlavní hrdinka, na první pohled afektovaná káča, dostává do komunistického vězení a ochutná praktiky vlády lidu v praxi, divák velmi rychle pochopí, že se ocitá na půdě nemilosrdného dramatu. Bavila mne osobnost zpočátku nesympatické Toni Diwisz, která procházejíc peklem, nachází v sobě neuvěřitelnou vnitřní sílu k "souboji" se sadistickými vyšetřovateli a brutálními výslechovými metodami. Uvěřitelné a zdrcující představení je v závěru nepochopitelně vyhozeno z okna nepravděpodobným vývojem situace, ale na přehodnocení už mi nezbyla síla. Vyčerpávající pětka. Filmová Výzva 2015 od kajda.l ()
Tenhle film jsem kdysi, více než patnáct let zpátky, viděla ve filmovém klubu v Olomouci a zůstala jsem z něj úplně perplex, pravda, ještě mládě, ale zaryl se do mě tehdy tak, že jsem na jeho působivost už nikdy nezapomněla - jméno autora ani snímku jsem si v paměti nepodržela, jen ten silný prožitek, a doteď po něm marně pátrala. Až nyní jsem ho rozeznala v programu 3kino 2019, tzv. Festivalu středoevropského filmu, který se ale jeví spíš jako historizující polské filmové defilé s přicmrndávkou z Česka a Slovenska. Nešť, jsem ráda, že záhada je rozřešena. Znovu se na něj jít podívat sílu ani motivaci neshledám, stejně jako bych podruhé nešla na Krátký film o zabíjení, takže o jeho filmových kvalitách nemůžu popravdě říct nic, tehdy jsem z toho ještě neměla rozum, chybělo mi veškeré srovnání, rozhled i odstup a ráda věřím, že zdejší komentáře vyhmatávají slabiny právem, ale něco věrohodně silného v tom bylo, protože když se dnes řekne polský film, tak kromě stejnojmenného českého podvratného snímku mi na mysli vytanou regulérně tyhle dva, a pak opravdu dobrého dlouho nic, jen řada větších či menších přepjatě patetických zklamání. ()
Deprimující a důležitý film. Který se bohužel nikdy nedostane k zabedněncům (těm co vidí a volí rudě) mezi námi a i kdyby se dostal, byl by popřen. Obdivuji všechny polské herce, bezesporu slušné a charakterní osoby, kteří všechny ty odporné zrůdy (vyšetřovatele) zahráli naprosto brilantně, až se mi tajil dech. U scény s dětmi z vězeňské nemocnice, jsem se neubránil vlhkým očím...achjo. Co si o této době myslím, za mě velmi lidově v Pelíškách vyslovil pan Kodet. Citovat netřeba. 100% ()
Velmi syrové drama, které diváka brzy vtáhne do děje a už jej z pozornosti nevytáhne. Drsné podmínky, výslechy, ideologie, zvrácenost, sadismus, ale i odhodlání, nezlomnost ducha i špetka něhy, to vše je pro tento polský počin charakteristické. Herecké představení hlavní hrdinky je vskutku obdivuhodné. Ve filmu je několik značně silných scén, které člověku jistě utkví v paměti na delší dobu, např. prokousnutí žil. ()
Dokonalá ukážka, ako vie koniec zhatiť zážitok z filmu. Zhruba po 85. minútu extrémna a sugestívna snímka dynamicky budujúca idealizované hrdinstvo Antoniny Dziwisz zoči voči fašistickým metódam štátneho aparátu, posledných 25. minút len hlúpy a predvídateľný útok na city diváka spôsobený sériou nepochopiteľných a priehľadných rozhodnutí (Morawski, Mira, dieťa...). Čo je horšie, zvrat ma donútil spätne prehodnocovať rolu majstrovsky zahranej postavy Krystyny Jandy, ktorá sa môže javiť ako účelovo zvolená pre prezentáciu širokej škály spôsobov mučenia a psychického i fyzického týrania - šťastie, že Bugajski postupuje často ironicky a prezentuje zhmotnený svet medzi mrežami ako dostatočne nezmyselný až groteskný - a znepokojivý. Svojej povesti najkontroverznejšieho poľského filmu 80. rokov dostojí (a zďaleka to nie je len prezentovaným násilím a politickými interpretáciami) a silná perzekúcia zo strany štátu je pochopiteľná, preto je jeho dôležitosť bez diskusií. Bugajski mal však v pravý čas zanechať vzťahových šarád a film rázne a drasticky zakončiť núkajúcim sa momentom; efekt by bol o poznanie silnejší. Nekompromisné a v závere nekompromisne samo seba zhadzujúce, také je Przesłuchanie. Podobne ako niektorí ďalší, i ja som pár ráz vyprskol od smiechu. Od horšieho hodnotenia to zachraňujú herci, technické kvality (famózna kamera a elegantný strih) a historický význam. 60% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. ()
Reklama