Vyhrát za každou cenu (E05)

Už v roce 48 byly ty komunistický svině u moci, na tom není nic divného.V roce 1948 už je došlo k oficiálnímu předání moci z rukou vlastizrádce Beneše do rukou masového vraha Gottwalda.To jen pro ty, kteří se diví vlivu komunistů hned po válce.Jestli někomu nestačí rudé gardy a vznik národních výborů, lidové soudy, příprava znárodňování...pak už nevím... (13.02.2017)

Nanicovatý, až směšný úvod s tankem, dále řada prázdných scén, znárodňování, které vypadá přesně tak, jak divák čeká, černobílé postavy, další nahý zadek (už jsem to původně ani nechtěl zmiňovat, ale nedalo se).... A pak opět výborný Vladimír Javorský, který tentokrát jako jeden z mála předvedl něco zajímavého. O moc víc mi tato epizoda nedala. (12.02.2017)

Tak se to podařilo i zde. Našponované napětí pokračuje a vše je daleko více vyhrocenější, než za nacismu. Až mi to připadá, že celý nacismus byl jen předehrou pro toto (což asi nebyl záměr tvůrců). Vidět Buriana mlátící hlavou o mříže byl velice smutný okamžik srovnatelný snad jen s Háchou v minulé epizodě, a ač se příběh odehrává před rokem 1948, občas mi přijde, že již únorový převrat musel proběhnout v květnu 1945 (což je samozřejmě nesmysl). Palec nahoru za napětí, herce i dramatičnost. Snad poslední část si nastavenou laťku minimálně udrží. Teď je to dobré. 75% (13.02.2017)

–Třicet tisíc barevnýho Kodaku? Kde jste to vzali? –Vzali. Epizoda, která mne bavila trochu víc než většina ostatních hlavně pro to, že dění v kinematografii za třetí republiky mne zajímá trochu více než dění za protektorátu. Dramaturgicky je to ale pořád stejně rozplizlé. Namísto plynulého vývoje se skáče od události k události. Nejnosnější příběhové linie (Havel, Burian) ztrácejí na síle vinou jejich neustálého přerušování tuctovým melodramatickým vyprávěním (herecky i povahově naprosto nezajímavý Žák). Rámcové vyprávění je nadále víc ke škodě než k užitku. Budovatelský optimismus, o němž v roce 68 hovoří Žák, například v poválečných scénách není vůbec přítomen a nedává tak smysl, proč lidé Rusům, potažmo komunismu věřili. Sedláček zvolil tón truchlohry. Všechno je špatné a může to být jedině horší – někdo se projevuje jako bezpáteřní svině, jiní pykají i za to, co nespáchali, do popředí se tlačí lidé bez talentu. Místy, třeba když se na scéně objeví jistý Bouchal ze Státní bezpečnosti, působící zlověstně i při loupání pomeranče, je snaha ukázat nové poměry v co nejhorším světle až (tragi)komická, ale podobných guilty pleasure momentů Bohéma bohužel nenabízí dost, aby oslabily pocit, že je to celé jakési nedomrlé a mdlé. (13.02.2017)

Nuda, jak je u Bohémy, kromě prvního dílu, už zvykem, kterou v tomto dílu alespoň částečně vynahrazovali herci. Jaroslav Plesl válcuje zbylé osazenstvo už nějaký čas, Vladimír Javorský, kdyby měl dostatek prostoru, zářil by, ale prostor skoro nemá, a děkuju tvůrcům za obsazení skvělého dabéra, pana Aleše Procházky, který bohužel není ve filmech vůbec vidět. Právě kvůli těmto pánům se přikláním tento týden k vyššímu hodnocení. A taky samozřejmě pomohlo, že tu skoro nevystupovala otravná postava Lili Krallové. :) (12.02.2017)