Ledové království II

Nemůžu uvěřit, že tým producentů po nečekaném úspěchu jedničky nebyl schopen vygenerovat lepší pokračování, které by působilo přirozeněji a méně bezradně. PS: Myslím, že Disney má tak špatnou historii co do vyrovnání se západním kolonialismem, že by už se mohl poučit a nedělat to ústřední zápletkou filmu pro šestileté holky. (15.03.2020)

Dvojky bývají průšvih a vykrádačka sama sebe, pokud to vůbec má nějakou myšlenku (jinou, než vydělat tvůrcům nějaký ten další milion), jde-li o muzikál, koná se přehlídka nevýraznosti a plytkosti bez nápadu. Ledové království II jde ve vyšlapaných kolejích - hrdina pocítí nutkání někam jít a řešit, jde, vyřeší a všichni se radují (poznáváme všechny ty drakobijce, hledače zlatých ptáků, ale v podstatě i Pána prstenů), drží se i schématu dvou milujících se sester, které se snaží chránit jedna druhou, přičemž, jak ty vrstvy na hokejce, doopravdy silné jsou jen spolu. Chtít a očekávat něco fungl nového je jako vymýšlet hranaté kolo. V nastaveném schématu tedy po nahlédnutí do minulosti pokračuje příběh dál. Se zacílením na původní fanoušky si dovoluje v zápletkách přidat na složitosti a temnosti. S ohledem na rodiče, tvořící skutečným divákům doprovod, jsou dodány vtípky nejčastěji ze strany Olafa, který konečně přestal být jen otravný tupan a začal být funkční odlehčující prvek, a geniální parodický love song Kristoffa (nějaký americký Michal David, jehož nedokážu identifikovat). U hudby se dá říct, že ač nemá dynamickou hitovku, jakou v jedničce byla Elsina Najednou!, není tupá a kolovrátková. Oscarový hit bude úvodní píseň, co Iduna zpívá dcerkám All is Found, která svou poetičností dotahuje na úvodní píseň maminky z Písně moře (asi není náhoda, že takové písně jako ukolébavku zpívají maminky). Co zážitek z filmu zvedá z objektivních čtyř hvězd na subjektivních pět, je to: "Já bojím, dej ruku! Kam jde Anna? Co dělá Elsa? Má šaty, sluší šaty," které znělo vedle mě. Doufám, že když už si tvůrci dali tu práci s vytvořením spousty krásných šatů a šperků pro obě hrdinky, bude mezera na trhu zaplněna jejich reálnou podobou. Ty plastové korunky a bižuterní hrůzy jsou výsměch veškeré estetice. (25.11.2019)

O hlubším přijetí sama sebe i o tom, že být jiný je v pořádku, ale onu jinakost nemusí přijmout jen okolní svět, ale v první řadě já sám. Přiměřeně výchovné pohádky mám moc rád, tady se ale míří ještě výš. A i když je vyprávění prokládáno nejprůzračnějšími rodinnými poučkami, nemám pocit, že by jich v dnešním světě nebylo potřeba. Tentokrát navíc Elsa s Annou víc než minule nejsou o dech beroucí animaci nebo dokonalých písničkách. Umí si udělat legraci sami ze sebe a zároveň nasadit nejneodbytnějšího ušního červa (Lost in the Woods), emocionálně trojnásobně zničit během jediného songu (Show Yourself) a jen tak mimochodem přihodit i zdánlivě nedějovou, ale snad o to víc pro-single-vhodnější Into the Unknown, která se chvályhodně nesnaží být novou Let It Go. Snad nejvíc mi ale podráží nohy, jak dojemné tohle pokračování je. Ať už klasickými žánrovými způsoby nebo pouhou silou interakce mezi jednotlivými charaktery jde o tklivou podívanou, která zároveň neztrácí nic z uvěřitelnosti ani vlastní tváře. (08.03.2020)

První díl Ledového království byla ještě taková klasická a hloupoučká Disneyovka, ale u druhého dílu, který vznikl vlastně jen kvůli úspěchu jedničky, se tvůrci jaksi nerozhodli, jakým směrem se mají vydat. Dost mi to připomíná, jak se před pár lety Disney sekl u osmé epizody Star Wars a film je tak mixem všeho možného. Písničky jsou tentokrát opravdu otřesné, navíc jde vidět, že se tvůrci až moc inspirovali u videoklipů ze sedmdesátých let. Jo a taky si páni tvůrci trošku spletli, kde se příběh vůbec odehrává, protože ze Skandinávie tu máme rázem příběh o kolonizátorech a indiánech. Upřímně se bojím, jak bude vypadat pokračování, pokud tedy bude. Některé série prostě sequely dostávat nemají. 45% (04.05.2020)

Zdaleka to nebylo jen o velehitu Let It Go a směšném sněhuláku Olafovi. Ledové království bylo všude, na dětských oslavách v nejrůznějších podobách nevyjímaje. Možná je dobře, že tvůrci počkali a nepřišli s pokračováním hned dva roky po veleúspěšné jedničce. Příběh o sesterské lásce je pořád vtipný (i když méně) a pořád má své kouzlo. Elsa čím dál častěji slyší podivné zvuky, které ji vábí pryč z království, Anna jí kryje záda, dojde k odhalení rodinné historie, obě zažijí pár příběhových zvratů, které asi nejmenší diváky uspokojí. Dospělé už méně. I když asi patřím mezi ty, kteří si disneyovskou pohádku nedovedou úplně užít. Přesto převládá spokojenost, audiovizuálně je to navíc pořád prvotřídní podívaná. Tržby znovu (dle očekávání) neskutečné. (15.04.2020)