Po bouři

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)

Umimachi Diary se mi sice líbilo o něco málo více (nemluvě o Daremo Shiranai), ale i v tomto filmu Koreeda dokazuje, že je špička mezi současnými režiséry a scénáristy. Je zvláštní, jak moc film může být zajímavý, i když v podstatě postrádá příběh a jen se věnuje pohledu na život několika postav a studii jejich charakterů. Abe Hiroshi si tady tentokrát zahrál takového budižkničemu. Ale přestože jeho postava má do líbivosti daleko a je spíš špatné povahy, dokáže být zároveň velmi lidská a něčím si nás i možná získá. Spojuje se tady mistrné umění tvorby Koreedy a herecký um Abeho, takže není divu, že výsledek je skvělý. Velmi zaujala i babička, kterou hraje Kiki Kirin. Název filmu Umi yori mo Mada Fukaku (doslova "hlouběji než je samotné moře") je právě součástí výroku této postavy, která je v tomto filmu jako matka hlavní postavy svým způsobem středobodem celé rodiny a zároveň středobodem filmu. ~(4,2★)~ (19.10.2016)

Možná již mnohokrát odvyprávěný rodinný příběh, ve filmech i v životě samotném, nicméně v tomto podání a prostředí dokáže bez pochyby stále inspirovat, zvlášť při tak skvělém herectví, kterému vévodí Kirin Kiki v roli roztomile filosofující starostlivé matky a Hiroši Abe v podání muže, jehož charakter a morální hodnoty se dostaly do víru tajfunu, žije v dobrovolné lži a pomalu, ale jistě, ztrácí v životě to nejcennější, co kdy měl...co nelze zpeněžit, jen uchovat hluboko v srdci.[Filmový klub Citadela - Litvínov]. (02.01.2018)

Ďalšia festivalová vzťahovka, ktorá vás buď chytí za srdce, alebo nie. Takže ak ste v Japonsku súkromný detektív, zabudnite na platenie alimentov. Nepomôže ani stávkovanie. A ak ste k tomu ešte spisovateľ na voľnej nohe, sústreďte sa na komerčnú tvorbu. Presne tak, život je veľmi jednoduchý, treba žiť každý deň s radosťou. Mám pocit, že som to už pár krát niekde počul. (28.10.2016)

Civilna studia jedneho zkrachovanca. Je prijemne vidiet, ze aj v Japonsku ziju taki ludia. Prilis casto ich vo filmoch neukazuju. Hlavny hrdina je zahrany perfektne. Na jednej strane sympatak a zaroven chlapik, ktoreho by ste najradsej preplieskali, aby sa spamätal aj ked viete, ze to je bez sance. Zvlastne je, ze sa pribeh prilis nevyvinie, ale iba nam predstaví jedneho luzra a jeho zivotnu situaciu a to je vsetko. Na druhej strane je prijemne, ze tu chybaju akekolvek vyhrotene situacie. Nikto nezomiera ani nic podobne. Aj ked ta beznadej situacie hlavneho hrdinu je snad este horsia ako keby tam niekto chcipal. Vysledkom je zvlastny citlivy film s pomalym tempom, na ktory ked sa naladite, tak sa oplati vidiet. P.S: Obsah co tu je uvedeny, prakticky zhrnul dej celeho filmu. 7/10. (29.01.2017)