As You Are
Obsahy(1)
Snímek Takoví jsme, který se odehrává na začátku devadesátých let minulého století, pojednává o vztahu tří teenagerů – sleduje vývoj jejich přátelství skrze konstrukci nesourodých vzpomínek v rámci policejního výslechu. Jack žije svou matkou Karen na nudném okraji města, kde chodí na střední školu. Jako sociální vyvrženec a samotář je v podstatě bez přátel. To se ale změní ve chvíli, kdy se k nim přestěhuje Karenin nový přítel Tom a jeho syn Marek. Mezi oběma outsidery rychle vznikne pevné přátelství a po náhodném setkání v bistru do party přizvou i stejně starou dívku Sarah. Navzájem se drží v životě nad vodou, jenže vztahy se mění a tajemství, která vyplouvají na povrch, je donutí otevřít oči a uvědomit si, jak daleko jsou ochotni jít, aby žili život takový, jaký chtějí. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Vyrůstat jako americkej křupan: to nechceš. Solidní festivalový drama s průměrným hereckým osazenstvem, který se ke konci nesmyslně zacyklí do uplakaný souhry rádoby nešťastnejch náhod. Film, kterej si odmítá přiznat, že od začátku směřuje k jasně čitelnýmu finále, a místo toho si hraje na šokující zpověď teenagerských rebelů devadesátých let. Kurt Cobain se obrací v hrobě. ()
Velmi silné drama s jedinečnou atmosférou 90. let. Výborné herecké obsazení, mě zaujal zejména talentovaný Charlie Heaton. Vzhledem mi připomínal něco mezi mladým Leem Dicapriem a Riverem Phoenixem (ty rysy a hlavně vlasy). Dospívání hlavních hrdinů a jejich vznikající přátelství je skvěle vystavěno. Jenže city a vztahy mezi mladistvými jsou ještě příliš křehké na to, aby se dokázaly chránit před okolním světem. A příliš křehké a nezkušené na to, aby mohli poznat, že některé činy mají nezvratné následky. Prostřednictvím výslechů s jednotlivými aktéry si můžeme jen domýšlet, co se vlastně stalo. Člověka tak nějak zabolí u srdce, když se hlavní postavy z rádia dozví tu tragickou událost, která 5. dubna 1994 otřásla světem. Toho dne svět přišel o hudební legendu, která má svou osobností a stylem zásadní vliv i na dnešní generaci a inspiruje dodnes. Závěr mezi kluky hodně silný. As You Are dokáže zasáhnout na "správných" místech. ()
Devadesátá léta minulého století očima teenagera, hledání sebe sama, svojí sexuality a do toho všeho spousta trávy a rodinných problémů. Tohle všechno nabízí tahle velmi příjemně natočená indie záležitost, o to víc působivější tím, že se jedná o vůbec první snímek režiséra Milese Joris-Peyrafittea. První scéna filmu nastolí trochu drsnější atmosféru, která kontrastuje s tím co po ní následuje až do té doby dokud nedojde k prvním dějovým zvratům. Je to taková klasická dějová rozplétačka jelikož snímek je vyprávěn skrze policejní výslech hlavního protagonisty v podání Owena Campbella, který podává velmi působivý herecký výkon, spolu s jeho "skoro" nevlastním bratrem Charliem Heatonem mají mezi sebou velmi dobře fungující chemii a snímek z ní těží po celých svých 110 minut. Ve výslechových scénách se postupně objevují i ostatní postavy a je tak odhalováno co vlastně vedlo k úvodní scéně filmu a jak ke všemu došlo. Tohle vyprávění skrze výslech má svoje plusy i mínusy, působí bohužel trochu lacině a tím pádem jako pouze jakýsi "plnič" hluchých míst snímku, na druhou stranu není to klasická pomocná berlička, která by podpírala celý děj a vysvětlovala divákovi dosavadní události snímku, ale funguje pouze jako takový úvod ke každé části filmu a dodává postavám trošku větší pozadí. Atmosféra devadesátek je z toho opravdu cítit, uctívaní Kurta Cobaina jede naplno, pálí se jeden joint za druhým a rebélie proti autoritám je samozřejmostí, to všechno v takovém poklidně melancholickém duchu, který s tím co se odehrává na plátně funguje v příjemném souladu, celých 110 minut tak uplyne jako voda. As You Are je takovým netradičně klasickým coming out of age filmem, následuje všechny pravidla tohoto žánru, přináší však svojí hloubku a originální pohled na věc. Miles Joris-Peyrafitte tenhle film tvořil srdcem a je vidět, že odvyprávět tenhle příběh pro něj bylo srdeční záležitostí. 75% ()
Všem kdo uvažují o shlédnutí tohohle filmu nedoporučuju číst si údajný obsah, jak ho popisuje Cinemax tady na stránce. Všem kdo uvažují o shlédnutí tohohle filmu zároveň doporučuju si ho pustit (btw rozhodně v originálním znění). Je totiž o něčem úplně jiném. Zobrazuje sice vztah tří kamarádů 2 kluků a holky, ale ta v podstatě není až tak důležitá, protože její (naprosto nijaká) osobnost reálně nemohla být dost asertivní, aby cokoliv ovlivnila. Není to o vztahu tří teenagerů, je to o rodině. A o charakteru každého jejího člena - silná matka, krutý otec, zlomený zracený syn, druhý syn citlivý ale svým způsobem zase odvážný.. Aniž bych usilovala o nějakej deep shit komentář... "As you are" je bezesporu rodinné drama s dobrým, i když trošku sporně či zmateně odvykládaným příběhem, zajímavou kamerou, fantastickým úderným soundtrackem, a v drtivé většině kvalitními hereckými výkony (Charlie Heaton obzvlášť exceluje). Některé komentáře kritizují nesympatičnost postav - ano, jejich rozhodnutí jsou frustrující, vlastně jsem celou dobu křičela na obrazovku, ale takové osoby prostě vystupují v tomto příběhu a jsou přesvědčivé. Ačkoliv jsou tam časté dlouhé záběry s hudbou, vykreslují napjatou atmosféru celého snímku, který je funkčním psychologickým dramatem a rozhodně ne nudný a zasloužil by si červených 70%. ()
Film mi připomněl ty nejméně příjemné stránky dospívání, takže na nějaký obnažený nerv nejspíš udeřil trochu správně. Obecně mi ale přišlo, že jaksi démonizuje věci, které by se démonizovat neměly (takovým tím stylem, že utvrzuje "normální" lidi v tom, že je normální myslet si o "jiných", že nejsou normální), ačkoliv jeho původním záměrem (nejspíš) bylo ukázat, že to nejsou póly, nýbrž spektrum. Docela nepovedené mi potom připadalo to rámování policejním výslechem, protože pan detektiv tomu svojí nevýrazností, nekonzistentností a papírem-šustící-neobratností nakonec spíš ublížil, než že by to pozvedl. Teoreticky chápu, proč tam ta linka vůbec byla, ale to by celá musela být pojatá jinak, aby to mělo nějaký efekt. Protože je tam stejně spíš na okraj a těžiště se těžce překlápí do "minulosti" a spoléhá na své tři mladé duše. Ale: Amandla mi bohužel připadala příliš slabá na to, aby svojí postavě vdechla vůbec nějakou životnost. Oba dva kluci mi v některých momentech připadali zajímaví, ale nakonec taky spíš nedokázali utáhnout tíhu filmu na svých bedrech. A nejspíš tomu ani nepomohlo to, že jsem předem znala z instagramu fotky, kde si dělají srandu z toho, že jejich (emocionální) šrámy jsou vlastně jenom makeup. Nicméně když si vezmu, že je to debut, a rozhodně víc nadějný než beznadějný, tak ačkoliv mě to vlastně nebavilo, tak mě stejně zajímá, co pan režisér natočí dál. A ještě mi to nakonec nedá: říkám si, proč vlastně nepoužívali víc grunge (hlavně k úplnému závěru!!!!) místo současné hipsterské ukňourané klavírní hudby. S takovým Something In The Way by to taky mělo úplně jiné grády. ()
Reklama