Herz aus Glas

Škoda, že si Herzog neujasnil, co je hlavním tématem filmu. Ano, v prvé řadě kritika lidí, kteří odmítli sepětí s přírodou a postavili se sami proti sobě. Což vede k tragickým následkům pro jejich vyprázdněnost srdce (srdce mají jen ze skla, na nic dalšího v nich není místo, proto se chovají jako zombie). Ale je zde i určitá kritika objevů, vědeckého pokroku za cenu krve, což samo o sobě může vypadat jako doplněk prvního motivu, ale přece jen tím zahazuje za hlavu veškeré naše poznání, a to i poznání přírody a jejích tajemství, což mi přijde poněkud nefér. (I když možná Herzogovi křivdím, a on naopak chtěl říct, že ztrátou těchto základních znalostí přestáváme být lidmi. Ale to už je třetí téma, které se pak hodně bije s koncem.) Taky mne mrzí, že si rozený pesimista Herzog neodpustil tu poslední pesimistickou poznámku (o těch raccích, kteří skutečně nemají představovat naději, ale jen čekají, kdy začnou hody na mrtvých lidech, kteří se vypravili na kraj světa v malé loďce) a nezůstal nestranný, jak se snažil jinak po celou dobu filmu. Ten svým námětem vychází nepřiznaně z německé legendy, kterou knižně zpracoval Wilhelm Hauff, Das kalte Herz, a dokonce jsme mohli vidět i československou televizní verzi podanou jako pohádka, s názvem Chladné srdce. Ostatně zde částečně vidím i legendu u nás známou z filmu O Janovi a podivuhodném příteli, kterou zase zpracoval Hans Christian Andersen. Ale Herzog si bere inspirace i odjinud – celá ta vesnička nebo i ten ostrov včetně oněch řekněme mystických přesahů jsou převzaty z knihy Charlese-Ferdinanda Ramuze Kdyby se slunce nevrátilo, a dokonce i některá jednání postav. Nebo si něco bere i z porcelánového království pohádky Clemense Brentana O myrtové panně. V duchu magického realismu pak podává sám celý tento příběh, a protože mám magický realismus, navíc okořeněný okouzleným vztahem k přírodě, rád, líbilo se mi podání tohoto filmu hodně. Jak postavou pastýře – proroka, kterého ale vlastní nepřijmou (jeden z mnoha odkazů tohoto filmu na Krista, dalším je třeba ten obraz probodeného nebo v podstatě převyprávění apokalypsy z Nového zákona), tak samotným představením života sklářů. Tuhle drsnou řeholi jsem mohl poznat díky románu Skleněná duha české autorky Marie Podešvové, a v tomto filmu mi přišly ty záběry ze sklárny, když se tvoří výrobky, naprosto fascinující. (A nechybělo ani „sklářské“ pivo. :-)). Kromě ústředních motivů jsou zde i drobná zamyšlení – např. že nejde vrátit naše špatné rozhodnutí a pozdě litovat (tanec s mrtvým) nebo o bohatých snobech a dnešních hipsterech v „holínkách“. Celý podmanivý zážitek pak podkresluje hudba Popol Vuh, která splétá irské a řecké hudební motivy. (26.11.2019)

Werner Herzog 90 minut foukal kroužky z kouře do vody, aby zjistil, že zlato se tímto postupem skutečně vytvořit nedá. Vznikla mistrovská slepá ulička. Nevím, jestli byli opravdu všichni herci zhypnotizovaní, jak tvrdí IMDb i Wikipedie, ale to by ostatně těžko změnilo něco na tom, jak tento film vnímat. Líbilo se mi několik scén, několik myšlenek a vlastně se mi líbila i premisa o ztrátě sklářského tajemství, která může symbolizovat tolik různých ztrát naší společnosti. Tentokrát ale nevzniká celek, který by do sebe herzogovsky zapadal, ale spíš takové roztahané bizarně pomalé blbnutí. (26.04.2013)

Skvěle vtáhne atmosféra oblak nad lesy, sklářských výhní a temných apokalyptických proroctví, stejně tak humorný mix podivných individuí jako taková prokletá bavorská vesnička Twin Peaks, jenže postupně se vyvrbí v divácky vzato nefunkční filmový experiment s partou statických a duchem nepřítomných, zhypnotizovaných (ne)herců. Za nápad ale cením, klasický Herzog a je to vtipný. (17.08.2023)

Nechcem, aby to znelo nejako namyslene. Ale som rada, že patrím k tým málo ľuďom, ktorí dokážu plne oceniť takéto ťažko zrozumiteľné filmy. 18. storočie zobrazené ako nikdy predtým a potom. Dobová hudba neskutočná. Niekto sa raz vyjadril, že omnoho viac uznáva tvorcov komercie než tvorcov undergroundu. Je totiž omnoho ťažšie trafiť sa do vkusu obrovského množstva ľudí než do vkusu pár fajnšmekrov. Je pravda, že takéto filmy privedú do tranzu naozaj málokoho. Ale vybraná cieľová skupinka si to fakt užije. (28.07.2017)

Prírodné úkazy, filozofické monológy, príbeh ako metafora. Toto všetko mi tu pripomínalo Tarkovskeho. Len s tým rozdielom, že zatiaľ čo on mi často hovorí z duše, Herzog sa mi tam ako keby snažil vtesnať niečo nie úplne kompatibilné. Moje hodnotenie teda hovorí skôr áno ako nie, ale srdce mi z toho ako zo skla nepuklo. (24.10.2014)