Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Mirosław Baka, Krzysztof Globisz, Jan Tesarz, Zbigniew Zapasiewicz, Barbara Dziekan, Aleksander Bednarz, Jerzy Zass, Zdzisław Tobiasz, Artur Barciś (více)Obsahy(1)
Rozšírená verzia piateho dielu televízneho projektu Dekalóg režiséra Krzysztofa Kieslowskeho je variáciou na piate prikázanie Desatora "Nezabiješ" a polemikou s morálnou oprávnenosťou trestu smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu a rovnako chladnú premyslenú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže konfrontuje osudy troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Na MFF Cannes získal film Cenu poroty a cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (169)
Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. ()
Zdrcující, uhrančivý a hlavně autentický drama vyždímaný do poslední kapky. Dodnes si nevzpomínám na chladnější odrovnání diváka před plátnem v tomhle námětu. Vražda patří bezpochyby k té nejrealističtější podobě, kterou jsem viděl (podobný zážitek jsem pociťoval u Alshaibiho). Kieślowski chladné. Ostré jako žiletka. ()
S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma. ()
S majstrom Kieslowskim a jeho najväčšími dielami, teda Dekalógom a Troma farbami, som doposiaľ nemal tú česť. Ako o tajomnom známom mojich priateľov som však o jeho tvorbe čo - to počul, a v hlave som si urobil istý obraz o tom, čo mám čakať. Na skutočnosť ma však nedokázalo pripraviť nič. Zasa raz sa nemôžem vyhnúť otrepaným frázam, ktoré tu už použili iný, ale bez toho to asi nepôjde. Krátky film o zabíjaní je obdobou Dostojevského Zločinu a trestu (kostrou príbehu a pomyselným formálnym rozdelením na dve pomyselné kapitoly), a pritom je iný (myšlienkou aj spôsobom jej podania). Civilný, surový, vo svojej dobe aktuálny a bez sporu šokujúci. Okrem toho strohý, neosobný, k docieleniu minimalizmu a komornosti zbavený prepychu v podobe hĺbkovej psychologickej sondy do vnútra postáv, pre film nedôležitých a zbytočných dialógov, bez citu a empatie. Tri postavy, vrah, obeť a právnik, ktorých cesty sa stretnú v jednom bode a pre dvoch z nich sa tým utnú. Ako v podobenstve sú práve tí dvaja spoločenskou úchylkou, vybočením z radu, exemplárnym príkladom ignorancie voči spoločenskej etike a mravnému kódexu, a ako takí musia byť vyradení z rovnice. S ohľadom na záver predstavuje dejová pyramída strmú krivku: kolaps spoločnosti - kolaps jednotlivca - vrah jednotlivec - vrah spoločnosť, a to za zdôraznenia absurdnosti; katarzia sa nekoná. Spracovanie a kamera dokonca nabádajú diváka k myšlienke, či sa to skutočne nestalo - a i keď je jasné, že sa príbeh nezakladá na reálnej udalosti, korelácia s podobnými procesmi je jasná. Hlavný hrdina je neznámymi silami dohnaný do extrému, postupom filmu špirálovito cyklicky stupňuje násilie a od spoločnosti, ktorej je divák akoby tiež členom, sa mu dostane odvety v zmysle zákonu "oko za oko, zub za zub". A je len na divákovi, či sa dá považovať za primeranú. Samotný zločin a odpovedajúci trest sú vykonané vskutku drasticky a mrazivo, vďaka čomu na ne tak skoro nezabudnem. 85% ()
Takový nepříjemný pocit v žaludku a celkovou tíseň ve mě vyvovalo naposledy Requiem za sen. Krátký film o zabíjení vypráví svým působivým obrazem, plným zajímavě použitých kamerových filtrů, dodávající filmu tísňivou, bezútěšnou atmosféru. Dialogy jsou velice úsporné, na divákovi leží nelehký úkol - přebrat si to všechno v hlavě sám. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (1)
- Kieslowského živé vykreslení vlivů násilí tak šokovalo polské autority, že bylo vyhlášeno pětileté moratorium na trest smrti. (džanik)
Reklama