Dva z onoho světa

Jakási divná agitka z 60.let. Ve filmu zazní třeba věta " Na západě by se divili, že si ředitel školy musí přivydělávat s motykou" divím se , že tohle prošlo, stejně jako udělat hlavního hrdinu jako američana co se sem vrací i se synem. a svému bratru dvojčeti pěkně zavaří a vzájemně si vymění role. Do toho ona západní hudba, které holduje naše pokroková mládež. Když vezmeme v potaz nevýrazné herecké výkony, tak zazmínku stojí jen role dcery v podání pěkné Helgy Čočkové. Film je jinak nezajímavý a nepřesvědčivý. (25.01.2010)

♫ Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice... V roce 1962 se generace filmů tzv. nové vlny pouze začala rodit, některé scény v sobě ještě ukrývají budovatelský charakter a tak se samozřejmě Dva z onoho světa nemůže rovnat s filmovým muzikálem o dva roky mladším Starci na chmelu (rovněž z pera Vratislava Blažka). Nicméně docela zábavná, barevná a na svou dobu moderní retro komedie s Oldřichem Novým v hlavní dvojroli. Oceňuju především výborný soundtrack Orchestru Karla Vlacha a z pozice současného diváka taky dobový pohled na generační rozdíl v hudebním vkusu (moderní jazz vs. klasika). Mírně kritické srovnávání života a názorů dvou hudebních milovníků v ČSSR a z USA snad i trochu naznačovalo, že se brzy začne blýskat na lepší časy. Alespoň na pár let... S mírným nadhodnocením 70% (27.09.2017)

Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček. (25.11.2012)

Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr.. (23.12.2020)

Hodnocení, vnímající tento svěží autorský film Vratislava Blažka a Oldřicha Nového spíše negativně, nejsou tak úplně objektivní. Konfrontace dvou odlišných světů, životních stylů i společenského statusu obou bratrů nabízí poměrně odvážné řešení. Kritický osten se nemilosrdně zabodává do průměrného života pražského profesora vážné hudby, ztrácejícího čas nesmyslnými brigádami a schůzemi, ale nijak neglorifikuje ani rozevlátou bezstarostnost amerického emigranta, vracejícího ovšem poněkud zahořklému dvojčeti elán a trochu jiný pohled na život mladých. Přístup k mladé generaci, k jejich názorům, k hudbě, která je oslovovala a díky které získávali alespoň minimální pocit svobodného nadechnutí, by rozhodně neměl být zatracován či zesměšňován. Zvolna stárnoucímu Oldřichu Novému, filmovými režiséry neprávem přehlíženému, se zde nabízela velká příležitost, kdy se mohl opět s potěšením vrátit ke své kristianovské identitě, což se daří zejména v pointách záměn obou hrdinů. Stranou by ovšem neměla zůstávat ani plejáda předních zástupců Thálie ve vedlejších i epizodních rolích (Tříska, Medřická, Deyl, Kopecký, Zázvorková, režisér Wasserman). Dokonalým či snad nadčasovým vnímat tento film jistě nelze, uchoval si však určitou mladickou svěžest a tu a tam jím zablýskne perlivý humor. Stále je to ale film, který stojí a padá s velikostí Oldřicha Nového. (25.01.2010)