Sieranevada

Jestli chcete vědět, co to doopravdy znamená VYDECHNOUT, jděte do kina na Sieranevadu a vydržte tam. Naservírují vám nejlepší divácký zážitek svého druhu, jaký vůbec film může poskytnout. *** Suverénní zázrak, už dvanáct hodin jsem rozjařená a sálám radostí. Parádní sonda do vícegeneračních rodinných vztahů v dnešní roztěkané společnosti, kde na získávání a předávání zkušeností a kultivaci moudrosti a vědomí věcí není čas a většinová komunikace devalvovala na výměny instantních názorů, a vztahy stojí na vodě, ale přesto je udržujeme. *** Sonda zaměřená na všechno to záludné, co mezi příbuznými (ale i mezi lidmi tak vůbec) dennodenně po troškách vyvolává napětí, tlakuje, přilévá oheň, odcizuje a rozčiluje, sonda tak excelentně hutná, promyšlená, soustředěná, vtipná a kompletní, že když vás konečně nechá vydechnout, zažijete tu nejhlubší a nejryzejší katarzi ve svém životě. Co jsem vyšla z kina, ještě pořád se vznáším jako chmýříčko. *** Jsem doopravdy přesvědčená, že tímhle směrem už nejde natočit nic lepšího. *** à propos - poví mi někdo, proč se film jmenuje Sieranevada? Uniká mi nějaký konspirační kontext? Nebo je to jen políček těm, co jim jdou názvy fimů (a všechno ostatní) jedním uchem tam...? Polykačům instantních a nahodilých informací? ;) *~~ (11.10.2016)

Statisticky vzato je podle mě rumunská kinematografie aktuálně nejdelší evropskou kinematografií, takřka srovnatelná s délkami nejklasičtějších bollywoodských kousků. Sieranevada sice nemá důvod, proč se tak jmenuje, ale za to Vás uvede do světa jedné rumunské rodiny, která je rozjebaná stejně, jako to umí klasická česká rodina nebo jakákoliv jiná evropská rodina. Bylo mi, jako když jsem tenkrát v kině koukal na jiný rumunský film Pororoca. Zajímavé, filmařsky dlouhé, táhlé záběry, má to kouzlo, ale taky to místy dost nebaví. Tedy všechno v jednom v rozmezí tří hodin. (23.06.2021)

Rodinný mítink jako rakovinové bujení vztahů, kde se nikdy nevyřeší úplně vše, generace se ideově rozchází a autority jako smírčí soudci jsou v nedohlednu. Cristi Puiu točí nemilé diagnózy, které jsou ale někde velmi hluboko pořád komediemi. Klaustrofobní zážitek o pěti stech zavřených dveřích a krásné ''antipointě''. (víc snad později) (10.10.2016)

Vykořenění Rumuni hledají svou cestu. 1)  49letý scenárista a režisér Cristi Puiu je, abych tak řekl, věrný sám sobě, svým výrazovým prostředkům a svému vidění světa...přinejmenším toho rumunského. Ve filmu neuvidíte nic, co byste už neviděli v jiných jeho dílech. A stále je to přesvědčivě hnusné._____ 2)  Nepříjemné a nesympatické postavy agresivně vedou hloupé rozhovory demonstrující nedostatek životní orientace a maloměšťácký pohled na věc._____ 3)  Stejně jako jsou dialogy přecpané prázdnotou, přecpaný je i další životní prostor - ulice auty, byt lidmi, stěny obrazy a upomínkovými předměty._____ 4)  Vztah k postavám si asi nevytvoříte, nevidím nikoho, koho bych mohl či chtěl mít rád. Snad jen toho, s kým po boku dílo sleduji a s úlevou si uvědomuji, že film není o nás._____ 5)  Za zmínku stojí i neustále otevírané a zavírané dveře. Postavy jakoby se snažily uchopit svět kolem nich a ovládnout ho. Samy rozhodují, kdo kde a s kým bude a svůj prostor si vymezují právě těmi dveřmi._____ 6)  Typické je rovněž hledání (staro)nových postsocialistických rituálů - například mše v bytě._____ 7)  Film je velmi přesvědčivý, autentický. Vzhledem k tomu, co zobrazuje, ho ale znovu vidět nechci._____ 8)  Výstižný koment: JitkaCardova*****. (25.07.2021)

Skoro vždycky, když mě nadchne nějaký osobitý film ze současné tvorby a sáhnu brzy poté po dalším filmu od příslušného režiséra, dočkám se zklamání. Po včerejším zklamání od Jafara Panahiho přišel na řadu rumunský režisér Ciristi Puiu, jehož Smrt pana Lazaresca nebyla sice zrovna příjemná, ale velmi brzy mě plně vtáhla do silného dramatického děje a přinesla nezapomenutelný emotivní zážitek, navíc s přesahem, za což si režiséra cením, ale tady jsme se s Puium a jeho dalším filmem hodně minuli. Asi nikdo z nás se v životě nevyhne různým nepříjemnostem, problémům, trapným zážitkům i jistým rodinným neshodám. Jenom mám pocit, že svět a život kolem jsou podobně smutnými věcmi naplněné někdy až příliš na to, abych se na něco takového hodlal dívat 3 hodiny(!) ve filmu bez souvislého příběhu(!!)... a to jsem se na ten film přímo vyspal a nechal si ho na speciální příležitost po završení důležité povinnosti, takže nerušené sledování v patřičně klidném rozpoložení. Několik zajímavých pohltivých pasáží (dialog Laryho s matkou u rozbalování přístroje, vyprávění kuriózní příhody z dětství v autě či diskuse o politických masakrech k závěru) částečně zachraňuje, ale rozhodně neomlouvá spoustu vaty a chaosu během zbytku děje s procházením několika postav různě po bytě či dlouhými záběry na dveře a prostředí kolem jenom proto, aby režisér zbavil film jakýchkoliv střihů v čase, a úplně nevyváží ani to, že v jiných pasážích mě film nekonečnými hádkami postav i docela štval... a to jsem ještě netušil, že se tam začnou přetřásat i perverzní témata typu orálního sexu, bože. Tohle vážně nebyl film pro mne, to už fakt raději přidám hvězdičku Bohu masakru od Polanského. Omlouvám se všem, kteří si to užili. [45%] (18.10.2022)