Tři billboardy kousek za Ebbingem

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Nebudem prvy ani posledny, kto to napise. Pretoze sa to proste pyta. Bilboardy su najlepsia coenovka za velmi dlhu dobu. McDonagh vsak aj tak ostava svoj a serviruje skvely film plny prekvapeni, humoru, napatia a najma neuveritelnych hereckych vykonov. Myslim, ze pripadne oscarove vyhry tu nemaju koho urazit. 9/10 (24.01.2018)

Tento film mi zostane v pamäti, ako jeden z tych, ktory ma velmi zaujal hlavne vdaka zaujimavemu scenaru. Sympaticky mi bol Woody Harrelson, ktory si to riadne odniesol, ale aj Sam Rockwell v ulohe arogantneho policajta. Avsak potesila ma aj Frances McDormand, ktoru som prvykrat spoznal vo filme FARGO (1996) v ulohe, za ktoru tiez dostala Oscara a mozno aj preto som si pocas tohto filmu myslel, ze s tymto filmom maju nieco spolocne aj bratia Coenovci, proste ten dej filmu k nim uplne pasoval, ale nemaju tu ziadny podiel. Skoda len toho zaveru, ktory nebol dotiahnuty uplne dokonca a ci uz sa tam malo stat cokolvek, divak si musi sam domysliet, co asi sa tam mohlo odohrat.............. Film zo siedmich nominacii ziskal dvoch Oscarov a to za najl. herecku v hlavnej ulohe pre F. McDormand a najl. herca vo vedl. ulohe pre Sama Rockwella. Nominovany bol za vedl. ulohu aj Woody Harrelson. V kategorii najlepsi film v konkurencii zvitazil THE SHAPE OF WATER (2017) Guillerma del Tora. Nominovany bol aj za hudbu Cartera Burwella, avsak Akademia sa rozhodla dat sosku filmu THE SHAPE OF WATER – Alexandra Desplata. (28.12.2019)

Na Tři bilboardy se dobře kouká. Režijně jsou zvládnuté bravurně, s mnoha originálními nápady (nehet, vyhození z okna). McDonagh navíc znovu přišel s těžkozaškatulkovatelným příběhem​ o matce, která pro nalezení vraha své dcery využije neortodoxní metodu vyburcování policie. Drsný humor střídá seriózní témata hladce a snímek si i přes jistou divadelnost zachovává neskutečnou míru uvěřitelnosti. Špičkové herecké výkony, skvělý Burwellův soundtrack. Čím méně o tom víte, tím lépe. (19.01.2018)

Stačí tři billboardy za městem, že místní policie blábolí a nemaká a věci se dají rázem do pohybu. Pravda, velmi nevyzpytatelného.. McDonagh si ponechal svůj specifický smysl pro humor, nejednoznačné postavy a dialogy prošpikované sarkasmem, navzdory trpaslíkům, co umí alibi na klíč, ubral na podivnosti a od slovutných Coenů si vypůjčil Ameriku, nesnesitelnou lehkost existencialismu a explicitní násilí s černohumorným ocasem. A aby toho nebylo málo, tak i manželku.. Všechny tři dopisy od šerifa Willoughbyho byly nádherné, ale od nich jako by autor nevěděl, jak se z toho kruhu láskyplné zloby vymotat. Možná to bude tím, že to prostě nejde.. (16.01.2018)