Tři billboardy kousek za Ebbingem

McDonagh špičkově zvládá prolínání smutku, násilí a humoru, často i v rámci jedné scény. Skloubit rozdílné emoce na tak malém prostoru bývá těžké a třeba české filmy poslední doby suverénně ukazují, jak se to může nedařit. O to více stojí McDonaghův cit za vyzdvižení. Také postavy jsou skvěle napsané, což je patrné především v první půlce - v té druhé už je scénář žene do stále většího šílenství, což místy hapruje v rovině uvěřitelnosti, ovšem z hlediska dramatičnosti funguje. A jen tak mimochodem se daří vykreslovat vztahy na malém městě, přetrvávající rasismus i velmi rozdílné hodnoty zosobněné v jednotlivých postavách. Koláž zhruba v polovině je mistrovskou přehlídkou práce s příběhem, obrazem a zvukem. A samozřejmě Burwellova hudba, která místy připomíná westerny, jindy zase dává vzpomenout na jeho tradiční spolupráci s Coeny. Prostě velmi povedený film, zasloužené glóby a budu držet palce na jakékoli Oscary, které budou akademici McDonaghovu týmu ochotní udělit. (10.01.2018)

| Rozpočet: 12 miliónov $ | Tržby: 159,2 miliónov $ | Film, o ktorom sa ťažko píše, musí sa vidieť. Kto pozná McDonaghové filmy, vie, že je potrebný špecifický nadhľad, aby si mohol film naplno užiť. To, či príbeh a spracovanie sa niekomu páči a niekomu nie, je vec subjektívna. Ale jedno sa musí uznať: Tí herci na place to dávajú kruto dobre, a už len preto sa 3 billboardy oplatí vidieť. (17.01.2018)

Americký indie film ve ačkovém balení. A dokonce bych řekla s drobnou inspirací evropských art filmů, kde na začátku filmu začnete sledovat příběh hrdiny v určitém bodě jeho života a za dvě hodiny ho opustíte. Tři billboardy nemají silnou katarzi, ale o to jsou reálnější a silnější. Hlavní hrdinka na začátku filmu bojuje s rodinnou tragédií a na konci je jen o trochu více smířená se životem. Frances McDormand, Sam Rockwell a Woody Harrelson tu podávají naprosto parádní výkony. Jejich postavy mají zásadní charakterové vady, ale přesto v divákovi dokáží vyvolat silné emoce. McDonagh exceluje v dramatu a drobných nuancích ve vztazích hrdinů - a to je radost sledovat. Třeba scénu, kdy se McDormandová a Harrelson hádají a (!spoiler!) šerif najednou dostane krvavý záchvat kašle. Dejte jim všechny herecké ceny, které jsou na trhu. (27.01.2018)

Vzácný příklad filmu, u kterého jsem si hrozně přál, aby šlo o seriál a já si tak mohl na ploše deseti hodinových dílů užívat interakci všech postav. Martin McDonagh možná nenapsal (pokud mluvíme o ději) svůj nejlepší scénář, ale pokud jde o charaktery, ještě nikdy mě jeho paleta podivuhodných existencí tak nebavila. Životem otrávená Frances McDormand, buranský Sam Rockwell, otcovský Woody Harrelson nebo Peter Dinklage s psíma očima. Ti všichni byli do jednoho fantastičtí. Radost být v takové společnosti, i když je to v Ebbingu, Missouri, zapadákově s třemi bilboardy. 90% (02.03.2018)

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)