Frankenstein vs. Baragon

Pokud jsem říkal, že studio Toho na triky místy trochu kašlalo a šlo nejsnazší cestou, tak snímek „Furankenshutain tai chitei kaiju Baragon“ je toho jen potvrzením ale na druhou stranu ne úplným. I zde najdete scény, které jsou trikové úchvatné, hlavně díky použití zadní projekce. Baragon není nijak skvělé monstrum a to, jak bojuje s Frankensteinem, není nic úchvatného, hlavně proto, že na těch zadních vypadá divně, ale stále u mě převládají pozitivní dojmy z originálního příběhu, který mě dostal. (09.11.2014)

Opět naprosto nehodnotitelné. Zábavná bizarnost z Japonska 60.let, ve které si to obrovský Frankenstein rozdá s krtkosaurem střílejícím z tlamy rudý laserový paprsek. Za zmínku stojí tradičně skvělý Ifukubeho soundtrack, roztomilá práce s modely všeho druhu, ale i ponuré intro, ve kterém jsme svědky transportu Frankensteinova srdce z nacistického Německa do poklidné Hirošimy ve stínu atomové bomby. (12.07.2013)

Parádně silný úvod, za který by se nemuselo stydět jakékoli dnešní áčko (nebo silná bondovka typu You only live twice). Pak už to je lehce podprůměrná monstrovina, se standardním hereckým týmem. Vidím tu posun v sebevědomí, Honda sáhl po klasice -- a znovu musím zmínit úvod, hlavně scénu z laboratoře v nejlepší tradici němého filmu, kde se nevydá ani zvuk. Kromě toho, co se v Godzille a dalších zatím jen opartně svádělo na neblahý vliv radiace "z pokusných výbuchů", zde se pojmenuje naplno. Začínáme v Hirošimě (velmi toto prostředí prospělo), řeší se dopady 15 let po válce... (22.02.2012)

Frankenstein na japonský spôsob - čiže s radiáciou, rapídnou mutáciou a nejakým ďalším monštrom vo vedľajšej úlohe. Na prvý pohľad to znie strašne (nie strašidelne), ale nie je to taký prepadák (hlavne vďaka nastolenej etickej téme o II. sv. vojne a nepochopení Frantíka). Najviac ma zaujala veľmi dobrá práca s miniatúrami, normálne som uveril vo Frankensteinovu veľkosť. Film mohol byt vo výsledku lepší, ale su aj horšie monster filmy. (23.10.2016)

Klasicky kvalitní podívaná od Ishiro Hondy. Takže není překvapením precizní práce s miniaturami, modýlky tanků, lesů, vesnice, lodí na moři. Když přerostlý Frankenstein chodí japonskými hvozdy, je jasně vidět namalované pozadí a umělé stromky, ale v tom je ta krása, asi jako když se díváte na kulisy Josefa Lady v pohádce Hrátky s čertem. Samozřejmě, pokud nezkousnete synopsi, že malý chlapec v sobě nosí nesmrtelné srdce Frankensteina, vlivem radiace zmutuje do obřích rozměrů a na konci si to rozdá na férovku s kaiju monstrem, tak popojděte o dům dále, tady se na logiku a realističnost nehraje. A propos Baragon, ten vždycky v kaiju filmech dokázal přinést dobrou náladu, teady aspoň mě samému. Zbožňuju ty jeho velká plachtící ušiska, je k pomilování :o) Šéfa týmu klaďasů, jak bylo v 50´s a 60´s filmech Ishiro Hondy dost časté, tady hraje low-cost verze Lexe Barkera, zajímalo by mě, kde Honda tyhle necharismatické typy, po kterých v Hollywoodu ani pes neštěkl, vždycky vyhrabal. Urputně fyzický, propocený závěrečný souboj polonahého herce a kaskadéra v kostýmu Baragona je nezapomenutelný, má to stejné grády, jako když se Godzilla řezala s King Kongem. Tohle si Honda opravdu uměl vychutnat. __ PS: Dík pepuovi za kvalitní titule. (16.06.2019)